Osud hudebnímu skladateli Petru Hapkovi dlouhá léta nastavoval přívětivou tvář. Úspěšný autor filmových melodií a populárních hitů byl ještě donedávna známým bonvivánem i lvem salonů. Loni v březnu ale přišla zdánlivě banální operace kyčelního kloubu a u Hapky, kterému bylo 13. května sedmdesát, se projevila Alzheimerova choroba. Nyní Česko zaskočila zpráva, že populární skladatel, ale i zpěvák, dirigent a herec, náhle zemřel.
Skladatelem byl Petr Hapka nadmíru uznávaným. Na kontě měl nejen populární hity, z nichž některé sám nazpíval, ale také hudbu k řadě filmů. V téhle oblasti umění patřil mezi nejplodnější a nejvýraznější české skladatele – jeho jméno je v titulcích více než 80 celovečerních filmů, seriálů nebo dokumentů. Svými melodiemi doprovodil například snímky Tisícročná včela, Páni kluci, Den pro mou lásku, Panna a netvor, Deváté srdce, Lea nebo Kráva.
Písně pro Hanu Hegerovou
Výraznou kapitolou jeho tvorby je spolupráce s textařem Michalem Horáčkem. Začali deskou Hany Hegerové Potměšilý host (1987), následovalo album V penziónu Svět (1988). A na obou Hapka také zpíval. „Mužský part byl původně určený pro pana Suchého, ale on měl tenkrát zrovna zase nějaký zákaz a my už jsme desku potřebovali dodělat. Tak tam vlastně zůstal můj demonstrační snímek,“ popsal okolnosti vzniku hitu Hany Hegerové Levandulová.
Pro jednu z nejlepších českých šansoniérek Hapka skládal už od 60. let, kdy Hegerová nazpívala jeho Obraz Doriana Graye s textem Petra Rady. Právě v té době se někdejší student pražské konzervatoře, který mimo jiné studoval herectví u Oldřicha Nového, začal budovat jméno. Působil jako pianista v divadlech, pro která také skládal scénickou hudbu. V roce 1967, tedy ve 23 letech, se Petr Hapka stal dirigentem v Divadle za Branou režiséra Otomora Krejči, kde také hrál.
Už v 60. letech se objevil v několika epizodních rolích před kamerou a filmu se začal věnovat naplno s nástupem normalizace, ovšem jako skladatel. Sám Hapka si nejvíc cenil spolupráci se dvěma Juraji, Jakubiskem a Herzem. „Jejich filmy se nedají brát jako kšeft, protože jsou geniální,“ řekl jednou skladatel, který neskrýval, že svou práci dělal pro peníze. Odmítal ale dělit muziku na vysokou a nízkou. „Hudba je jen jedna. Někdo ji dělá lépe, někdo hůř, to je všechno,“ prohlašoval.
Milovník života i krásných žen
Petr Hapka se narodil 13. května 1944 v Praze v rodině operetní zpěvačky a malíře, mezi jeho příbuzné patřil i skladatel Franz Lehár. Hrát na klavír se i díky vrozeným vlohám naučil ve třech letech a ve čtyřech složil první písničky. „Když mi bylo asi třináct roků, tak jsem zjistil, že zaujmu holky daleko víc tím, že zahraju ve třídě na pianino, než kluci, co venku hráli fotbal,“ popsal okamžik, kdy se rozhodl pro hudební dráhu, již završil projekt Kudykam (2009) a hudba pro pohádku Dešťová víla (2010).
Hapka si svým životním stylem vybudoval pověst bonvivána. Ženatý byl dvakrát, žen ale jeho životem prošlo mnohem víc. Pěti partnerkám se narodilo celkem sedm Hapkových dětí: nejmladšímu synovi Kašparovi je 13 let, nejstarší dcera Markéta je o skoro čtvrtstoletí starší. S každým ze svých, jak sám říkal "oficiálních dětí", ale i jejich matkami, vždycky udržoval dobré vztahy. „Kdykoli přijedu na Okoř, setkám se s někým z Petrova blízkého i širšího okolí,“ řekl nedávno Horáček o návštěvách na Hapkově statku za Prahou. Kromě žen skladatel miloval i jízdu na harleyi nebo v silných autech. „Nejvíc se cítím motorkářem, pak střelcem a potom skladatelem,“ řekl v jednom rozhovoru.
Budiž mu lehká zem.
