Životy obyčejných lidí na maloměstě se všemi jejich chybami i ctnostmi popisoval s humorem a tragikou spisovatel a novinář Karel Poláček. Zpočátku byl shovívavým pozorovatelem, postupně se ale vůči zlu a pokrytectví začal vymezovat se stále větší razancí. Asi největší popularitu Poláčkovi přinesly knihy Muži v offsidu nebo román Bylo nás pět. Příběh pěti chlapců vyšel až rok po jeho smrti. Poláček, který se narodil v židovské rodině, se stal obětí holokaustu. Zavražděn nacisty byl před 70 lety, 21. ledna 1945, v koncentračním táboře v Gliwicích.
Karel Poláček se narodil 22. března 1892 v Rychnově nad Kněžnou v rodině židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Studia gymnázia dokončil až na druhý pokus v Praze. Později začal studovat práva, studia ale po vypuknutí první světové války přerušil a dobrovolně narukoval do rakousko-uherské armády. Koncem války se dostal do srbského zajetí. Kromě rodinného prostředí a života v jeho rodném městečku se právě válečné útrapy staly jednou z hlavních inspirací Poláčkovy humoristické i vážnější tvorby.
Po válce Poláček nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod) a na byrokracii v podniku zareagoval povídkou Kolotoč, která stála za jeho propuštěním, ale současně odstartovala Poláčkovu literární dráhu. V roce 1920 začal přispívat do satirických listů Štika venkova a Nebojsa, kde se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Poláček se stal členem takzvaných pátečníků a začal psát pro Lidové noviny. Jako sloupkař a fejetonista spolupracoval i s dalšími novinami a časopisy a v letech 1927 až 1930 redigoval humoristický časopis Dobrý den.
Jako literát začínal povídkovými soubory, například Povídky pana Kočkodana (1922), Mariáš a jiné živnosti (1924) nebo Povídky izraelského vyznání (1926), a prvním Poláčkovým vážným románem se stal Dům na předměstí z roku 1928 o policistovi, který coby majitel domu tyranizuje nájemníky. Dusivou atmosféru má i kriminální román Hlavní přelíčení (1932), ve kterém Poláček využil zkušenost soudního zpravodaje.
Přelom: Muži v offsidu
V roce 1931 vyšla Poláčkova jedna z nejslavnějších knih Muži v offsidu, které k úspěchu notně pomohl i stejnojmenný film Svatopluka Innemanna s Hugem Haasem v hlavní roli zarytého slávisty Richarda Načeradce. Film se stal nejnavštěvovanějším snímkem své doby a výrazně zasáhl i do života Poláčkových. „Karel Poláček byl najednou slavný, vyhledávaný autor, snímek naší rodiny se objevil v časopise Světozor spolu s dlouhým článkem. Otec přijal k svému zaměstnání v novinách ještě funkci libretisty pro ateliéry AB. Rodinný příjem se ztrojnásobil, a tak se naši rozhodli, že si vezmou větší byt,“ vzpomínala později Poláčkova dcera Jiřina.
Poláčkovým životním dílem se stal cyklus, ve kterém zobrazil malé podhorské město v letech před první světovou válkou. Vyprávění je soustředěno kolem osudů obchodníka Štědrého a jeho synů. Z původně zamýšlené pentalogie, která bývá vztahována k Poláčkovu rodišti, vyšly knihy Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937) a Vyprodáno (1939). Během okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady humoristický román Hostinec U kamenného stolu, který byl po válce také zfilmován. Známá je i Poláčkova kniha pro děti Edudant a Francimor, podle které byl natočen večerníček, nebo jeho sbírka židovských anekdot.
Nemilosrdná okupace
V roce 1939 byl propuštěn jako Žid z Lidových novin a v době, kdy čekal na transport, napsal svůj nejznámější a nejúspěšnější román Bylo nás pět, který ale vyšel až rok po jeho smrti. Poláček pojal knihu jako humorné vzpomínání na vlastní klukovská léta: v roce 1995 uvedla Česká televize šestidílný seriál natočený podle tohoto známého románu.
Za okupace pracoval Poláček v Židovské radě starších v Praze a byl i knihovníkem v takzvaném bücherkommandu, které objíždělo různá místa v protektorátu a odváželo knihy, které zůstaly po transportovaných rodinách, do skladů. Poláčkovi se ještě podařilo zachránit svou jedinou dceru Jiřinu, kterou poslal do Anglie, a v červenci 1943 se dobrovolně přihlásil kvůli své družce, o 15 let mladší právničce Doře Vaňákové, k transportu do Terezína. S manželkou Adélou Herrmannovou a matkou dcery Jiřiny se po ne příliš šťastném manželství rozvedl v roce 1939.
V říjnu 1944 byli oba zařazeni do transportu do Osvětimi. Původně se předpokládalo, že zde i v roce 1944 zemřel. V 90. letech se ale objevila svědkyně Klára Baumöhlová z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport do Hindenburgu a účastnil se i pochodu do tábora v Gliwicích. Tam byl podle svědectví 21. ledna 1945 zavražděn.
Poláček se zařadil mezi nejvýznamnější české spisovatele 20. století. V roce 1995 mu byl udělen in memoriam od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka a na "svého" Poláčka nezapomíná jeho rodný Rychnov nad Kněžnou. Po Poláčkovi je v Rychnově pojmenované náměstí, v místní synagoze má svůj památník. Před Pelclovým divadlem také stojí sousoší pěti chlapců a psa Pajdy z knížky Bylo nás pět, jejíž hlavní hrdinové mají v Rychnově také své ulice. Město každý rok hostí kulturní festival Poláčkovo léto.
