Jako správní železničáři jsme jezdili často na výlety vlakem, nejradši do Prahy, koupila se tam tenkrát snadněji nějaká paráda, lahůdky, a v neposlední řadě jsme chodili po památkách, které jsme ukazovali hlavně dětem.
A tak jednou zase v Praze, od nádraží na Václavák, to byla první trasa. Děti byly nadšené, ale nějak mezi nimi vznikl spor, pro nějakou hloupost. Hádaly se, strkaly a taky si nadávaly. Dceři bylo nějakých 10 let, syn ještě nechodil do školy. I když jsme je napomínali, děti prostě byly v ráži a blbly dál.
Tak jsme došli až k nějakému obchodu, který měl úzkou chodbu, a my se tam nějak nemohli udržet pohromadě, taky jsme čučeli po zboží, a najednou slyšíme křik, syn držel za vlasy menší, starší paní, a důkladně s ní třásl. My byli úplně paf, paní jsme se omlouvali, styděli jsme se, ale paní byla velkorysá, pochopila situaci, ale musela se hrozně leknout.
Děti, jak se handrkovaly, tak dcera řekla synovi něco ošklivého a on po ní pomstychtivě skočil, ale nevšiml si, že to není ona, ale úplně cizí paní.
Dodnes se této příhodě smějeme, ale tenkrát nebylo do smíchu nikomu z nás.
| Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde. |
