Na poslední krásné procházce s kamarádkami v ,,rozkvetlém lese" bylo vidět něco neobvyklého. Nachází se tu statisíce bledulí jarních, lýkovec a devětsil. Po příjezdu do Starého Ranska a nejistém vstupu do lesa po neznačené cestě už jsou vidět první bílé zvonečky bledulí. "Že by ještě lýkovec nebyl nakvetlý"?
Šlapeme si to každá po jiné straně cesty, aby nám neuniklo nic zajímavého, ale lýkovec nikde. Devětsil mi musela ukázat Jaruška. Byl téměř pod nohama, hned u cesty, a já ho hledám očima mezi stromy. Z hlavní cesty scházíme po pěšince vyšlapané turisty před námi a fotíme tu nekonečnou záplavu květů. Ještě společné foto mezi bledulemi a už si kráčíme dál.
Začíná se ochlazovat a my si vyrazily jen tak po cestičkách bez označení. Raději se vrátíme. A ejhle, co je to támhle na té malé nenápadné větvičce? Zase nic nevidím, to Drahuška! Jsou to květy, nebo co je to ? Ano, máš pravdu, to je lýkovec. Ve stínu stromů, ještě málo nakvetlý, a když jsme šly tam, tak se lehce přehlédnul. Po několika krocích vidíme další. Hurá, kvete. Máme vše, co jsme chtěly vidět. Vyjely jsme se jen podívat a nafotit. Není moc času na dlouhé procházky.
Ještě zastavíme v nedalekém Krucemburku. Zde odpočívá -na vlastní přání- malíř Jan Zrzavý. Jsem moc zvědavá, kde je jeho hrob. Věž kostela je vidět zdaleka, a tak hledání hřbitova bude jednoduché. V kopci stojí kostel, a protože fučí studený vítr, jedeme až nahoru, za hřbitovní zeď. Procházíme mezi hroby a hledáme. Tady je Zrzavý a tady taky, támhle taky. To snad není možné, kolik jich tu je? Jedna zdejší paní nám vysvětluje, že Mistr je pochován pod kostelem. Aha, i tady je vchod. A jen jediný hrob.
Při zpáteční cestě k autu nám ona paní ještě nabízí prohlídku síně věnované malíři, která je na obecním úřadě. Ještě otázka pro paní: "Proč je Mistr pod kostelem a sám?" "Jeho přáním bylo, aby viděl na hodiny na věži, a tak odjinud by na ně neviděl." Je rozhodnuto. Jedeme do vsi na úřad. Budou tam? Hurá, jsou. Jen malá síň s bustou Mistra a mnoho fotografií. Ať už ze života, nebo také díla a přátelé Jana Zrzavého. Ještě diskutuji s paní zde přítomnou. Učila mě na výtvarnou výchovu paní učitelka Zrzavá na základní škole a ta nám říkala, že si nechává jméno za svobodna, protože je Mistrovo. Je to už 50 let. Pozapomněla jsem souvislost Mistra a učitelky a v domnění, že to byla Mistrova dcera, snažím se diskutovat. Musím přiznat svoji nevědomost a souhlasím s vysvětlením, že to byla neteř.
Ve vitríně nacházím brožovanou knížečku s názvem "Osamělý maratonský běžec" - Střípky ze života. Už jsem o ní slyšela. Vydala ji moje kamarádka (v dětství) o svém otci Janu Malátkovi-Kopicovi. Znala jsem ho velmi dobře osobně a často jsem u nich v dětství byla. Ale o tom snad jindy. Knížka mě moc potěšila a připomenula moje mládí. Uděla jsem si radost, brožurku koupila a hned večer jedním dechem přečetla.
Jaro se začíná ujímat své vlády a zimní nevlídnost se vytrácí. Slunce, zurčící potok nebo snad klidná hladina jakéhokoliv rybníka a nad nimi se tetelící vzduch. Zpěv ptactva, ať na zahradě, v lese či jinde - to všechno mi dobíjí baterky a dá potřebnou energii. K tomu nějaká informace posbíraná cestou, jako při téhle procházce, o Mistrovi Zrzavém nebo snad panu Malátkovi-Kopicovi.
V neposlední řadě zdraví všech kolem mě , i60tka a mnoho dalšího a ...baterky jsou nabity a připraveny na další dny, které mne ještě čekají. Je toho ještě hodně, co bude potřeba, a tak baterie dobíjím často, aby dny mého žití byly plny a já mohla plnit úkoly mně dané životem.
A zde se můžete podívat na část toho, co mě nabíjí.
| Z čeho čerpáte vy vaši životní energii, co vám zaručeně dodá nový impuls do života? Napište svůj soutěžní příběh na téma "Moje energie" a vyhrajte některou z cen. Tématem příběhu nemusí být jen "životní energie", ale i ta užitková v domácnosti. Topíte elektřinou, plynem nebo pevnými palivy? Uvažovali byste třeba o sluneční energii? Co si o ní vůbec myslíte? A jste spokojeni se svým dodavatelem elektřiny? Nenaštval vás něčím? Pravidla soutěže najdete zde. |
