Beznaděj

Měl jsi mi šeptat něžné věty,
které vítr odvane z duše,
mezi dva různé světy.
Odpovědím mým měl jsi
naslouchat  a mému já
se podobat.
Neměl jsi šetřit polibky
a mého těla měl jsi se více
dotýkat.
Nenechat marně plynout čas,
a nikdy si na nic nestýskat.
Líbat jsi měl moji snědou kůži,
nenechat to na jiném muži.
Promilovat jsi měl noci i svítání,
ani ráno neměl jsi jít spát.
Já dobře věděla, co vše ti chci dát.
Dnes místo touhy v nemocničním
pokoji ležím.
Čekám na to, co již není,
a nemocné srdce na poplach
zvoní...