Prozaik, publicista a sportovní reportér Ota Pavel, který by se 2. července dožil 85 let, proslul především mistrnými autobiografickými prózami prodchnutými láskou k přírodě a rybaření. Začínal v roli sportovního redaktora, nejvíce ho ale ovlivnila osobnost otce, židovského obchodníka, s nímž poznal českou krajinu, Berounku a Křivoklátsko, kouzlo rybaření i sportovního zápolení.
Zážitky z dětství pak Pavel bravurně popsal v knížkách Smrt krásných srnců (1971) nebo Jak jsem potkal ryby (1974), která vyšla až po jeho smrti. Na motivy jeho povídek vznikly později i dva úspěšné filmy Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců.
Ota Pavel byl nejmladším ze tří synů Lea a Hermíny Popperových, válečná léta prožil jen s matkou, koncentrační tábor je naštěstí minul a jako zázrakem se z něj po válce vrátili i otec s oběma bratry. Po válce dělal "všechno možné", jak říkal, a také se v roce 1956 oženil, vyženil dva kluky a radoval se i z vlastního syna Jiřího.
Už v roce 1964 se ale do jeho mysli začal vkrádat nepokoj, trpěl vážnou maniodepresivní psychózou. Všechny další povídky vytvořil mezi 16 pobyty na psychiatrické klinice. Z toho posledního se ale již nevrátil, když ho ve dvaačtyřiceti letech zradilo srdce.
