Prvním motivem k výletu do Jeseníků byl hrad Sovinec. Ale tím druhým vodopády, které se v Česku zase tak často nevyskytují. Jasná výzva!
A tak přišlo to datum, kdy v úterní ráno před vrátky ve čtvrt na sedm zastavuje modrý auťáček. Odjezd z Čeperky přes nadjezd na kruhák. A už to začíná, omylem jedeme k pražské dálnici. Ale vše se rovná a zahnutí vpravo a sjezd z dálnice k Plačicím. V Plačicích na semaforech vpravo do Kuklen, okolo Škodovky na okruh. Po průjezdu zaskleným tunelem zahýbáme na Slezské předměstí. A tady je první zastávka, u pekárny.
V krámě to voní pečivem, děláme menší nákup na cestu. Vracíme se zpět na hlavní silnici a zahýbáme k Týništi, Častolovicím a Vamberku. Za obchvatem Vamberka a po kilometru odbočujeme do údolí Peklo. Je tu nádherný krytý dřevěný most. Po prohlídce zvu rybářku k malé procházce k blízkému rybníku. Na břehu sedí několik dalších tichých bláznů, a tak pár slůvek. Vracíme se na hlavní silnici a míříme k Žamberku. Tady jen průjezd přes náměstí a okolo zámku z kopečka dolů. A ouha, oprava silnice. Ale páni silničáři jsou v pohodě, s prací moc nespěchají a navíc klidně mají otevřené dveře auta směrem do silnice a vůbec jim nevadí, že okolo jezdí auta.
Za opraveným úsekem zahýbáme vlevo do Líšnice. Dál směřujeme k Pastvinám, kde přejíždíme přehradu po železobetonovém mostě. Za Mladkovem na pravé straně se objevuje jeden z pohraničních bunkrů. Zahýbáme k němu. Sice je ještě rosa a okolo bunkru je vysoká tráva, jenže mají bezva prosekané cestičky. A tak se dá bunkr, teda srub, krásně obejít. Vedle vchodu je část bunkru rozstřílená. Němci tu za války zkoušeli svoji vojenskou techniku. Průjezd Lichkovem a před námi jsou Králíky. Náš cíl, klášter Hedeč na Hoře Matky Boží je vidět z dálky. Trochu kličkujeme městečkem a hledáme cestu nahoru k poutnímu místu Hedeč. Značené je to bídně.
Několikrát dotaz pocestným a už se suneme serpentinami na kopec. U Restaurace Kačenka zahýbáme vpravo a klášter je před námi. Jenže je moc brzy, je teprve půl desáté a klášter je ještě zavřený. Takže zatím procházka kolem kláštera. V čele jsou od křížové cesty Svaté schody k oficiálnímu vchodu. Vrata jsou samozřejmě zavřená. V 10 hodin otvírají vchod do ambitu, a tak si jdeme prohlédnout obrazy svatých, co visí okolo chodby. Zajímavé je, že ze čtyř svatých žen byly tři kdysi lehké děvy, hříšnice. Uprostřed nádvoří je zvláštní budova, Svaté schody. Prostředkem nahoru se opravdu má jít po kolenou. My ale v klidu šlapeme bočním schodištěm nahoru i zpět. Náš odjezd asi 11 hod, u hospůdky Kačenka zahýbáme vpravo a jedeme s kopce úzkou silnicí.
Při příjezdu na hlavní silnici zahýbáme vlevo a jedeme přes Dolní a Horní Orlici do Červené vody. Na kruháku v Červené vodě zahýbáme vlevo. Jedeme sice směrem Šumperk, ale počítáme se zastávkou v Bludově. Za Bukovicemi v zatáčce míjíme známou hospodu Na Kocandě. Přes Olšavy se blížíme k Bludovu. Tady je zámek, lázně a Habrmanův mlýn. Léčí se tu prý tloušťka dětí a bolesti pohybového aparátu dospělých. Po chvilce pohodičky se vydáváme přes celý Bludov směr Šumperk.
Šumperk jen objíždíme a přes Sobotín se blížíme k Velkým Losinám. Počasí nám nějak moc nepřeje. Když přijíždíme do lázní, déšť je na spadnutí. Po vycházce a strastiplném klesání přichází pohodlná lesní cesta. Po chvíli se za vodou objevuje Fialův mlýn, ale je nějak zpustlý. No jo, je v soukromých rukách, zarůstá kopřivami. My pokračujeme až prvnímu hučícímu vodopádu. Nádhera. A my tou nádherou začínáme stoupat po skalách, po lávkách a žebřících. Ač je to někdy náročnější, je to lepší než jít zpátky po té cestě, co jsme přišli. K turistické značce přibývá i místní značení. Něco jako okruh. Najednou vidím na skále ležet nějaký papír. Když přijdeme blíž, tak je to cedulka v igelitu a na ní je napsané: "Vezmi si, co chceš, zaplať kolik chceš". Vedle leží malá kasička a opodál ve vodě košík s nápoji. Od plechovkového piva přes kofoly a další pití. No, docela bodne občerstvení, a tak poctivě kupujeme.
Lávky nás převádějí co chvíli na jednu či druhou stranu skalního města vodopádů. Když už jsme skoro nahoře, poslední lávka na tu správnou stranu je rozlomená. Asi ji zničila voda. Tak co dál. Buď přebrodit, nebo vedle lávky leží kláda. Ledová voda neláká a tak zkoušíme kládu. Uf, jsme na druhé straně. Ještě kousek po turistické značce a po chvíli odbočujeme na ten místní okruh. Tak šlapeme lesáckou cestou do kopečka. Celkem pohoda, ale je to nějak dlouhé. Na konci lesa na nás čeká posekaná louka a značení mizí. Jdeme tedy mezi posečenou travou dál a dál.
Po chvíli se ozývá telefonem paní ubytovatelka. Jenže signál je tu děsně bídný, takže rozmluva je na několikrát. Když konečně vidíme červenou střechu domu, hned je veseleji. Průsek končí na jednom dvoře a na něm sedí nějaká paní. Jen se usmívá a prý ji nevadí, že projdeme. A to už jsme na návsi a u auta. Odsud je to už jen 30 km k ubytování. Je asi 19.15 a my odjíždíme směrem Rýmařov, Malá Morávka a nakonec Karlova Studánka. Penzion nacházíme rychle. Je skoro 8 hodin večer a my zastavujeme u penzionu. Nejprve jsem sice omylem zazvonil na sousedy, ale hned to napravujeme a otvírá nám krásná bělovlasá babička. Nejprve nám ukazuje, kde budeme bydlet. Je to fajn. Dvoulůžkový pokoj a koupelna se záchodem.
Budíček a odjezd o půl osmé. Míříme k Jeseníku. Jenže po 200 metrech je silnice uzavřena, a tak se vracíme a projíždíme Karlovou studánkou. Projíždíme Ludvíkov, je to vesnice skrytá v údolí Bílé Opavy. Dál pokračujeme na Vrbno pod Pradědem. A pak je konečná a u posledního baráčku je parkoviště. Sice asfaltka vede dál, ale je tam zákaz vjezdu. A tak opět hůlky a nožičky. Cesta vede lesem necelé 2 km, ač jdeme přírodou, jdeme po asfaltce. Turistické značky nás vedou po silnici, i když dole pod námi je kouzelné údolí s potůčkem. Přicházíme k mostu a za mostem je malá čekárna pro turisty. A za čekárnou hučí vodopády: náš cíl. Nýznerovské vodopády na Stříbrném potoce.
Skvělý zážitek!
