Už jste se někdy nudili? Pokud jsem byla mladá, měla jsem starost o rodinu a chodila do práce, na nudu neměla čas. Po odchodu do důchodu a při nemožnosti sehnat práci a jiné uplatnění mě nuda občas přepadla.
Děti se odstěhovaly a zůstala jsem celkem sama. Jelikož nudu opravdu nesnáším a zemřít nudou nechci, okamžitě začnu přemýšlet, jak ji zahnat. Dříve mě napadaly věci šílené a dostávala jsem se do situací, že jsem mohla být ráda, že jsem je přežila. Můj anděl strážný měl co dělat, aby to zvládnul. Čím jsem starší, tím víc moje nápady přestávají být nebezpečné a můj ubohý andílek si svoje křidélka v klidu čechrá. Tohle je můj poslední únik před nudou. Je to klidné a docela mě to baví.
Jsem tady v městečku teprve dva roky, a tak se pořád ještě rozhlížím a svoje rozhlížení jsem začala uplatńovat v praxi. Začala jsem psát do místního Zpravodaje takové malé glosy pod názvem Šmíráček. Několik vám jich posílám na ukázku.
Počůraná ulička
Všichni jistě znáte Úzkou uličku. Je to ulička, která zkracuje cestu z náměstí ke kostelu. Byla by docela zvláštní, dokonce romantická, ale pověst jí kazí místní opilci. Když totiž v nočních hodinách odcházejí z hospody, v uličce vypouštějí ze svého těla přebytky načerpané pivní tekutiny, a změní tak uličku na potok. Vůbec jim nevadí, že tudy ráno půjdou děti do školy, maminky s kočárky a pejskové. Není možné se potoku vyhnout.Odnášejí si tedy toto na svých botách, botičkách a tlapičkách, do škol a domovů. Fuj!!!
Cvičení jenom na vlastní nebezpečí
U řeky, před krásným místním hotelem, je umístěn cvičicí přístroj. To je chvályhodné, ať si lidičky tuží svoje tělo. Opravdu na tom není nic divného, ale na přístroji je napsáno, že slouží k upevnění svalů, zad a pasu. V dalším odstavci si však přečteme, že před použitím musíme navštívit lékaře, jestli máme záda, pas a dokonce klouby v pořádku. Tuhle si chtěl zacvičit pán středního věku, na lékaře kašlal a nevyplatilo se mu to. Asi neměl v pořádku klouby, protože stroj ho srazil na zem a pán si ublížil na zdraví. Rozbil si totiž koleno. Neměla by na tom krásném a jistě drahém přístroji viset cedule "Cvičení jen na vlastní nebezpečí?" Nebo by tam neměl chybět stálý zdravotní dozor. Ale vůbec nejlepší by bylo, tento přístroj umístit na náměstí, před zdravotní středisko, aby byla pomoc co nejrychlejší.
U nás se nekrade
Opět jsem šla s pejskem na procházku. Počasí, že by psa nevyhnal, ale můj pes mě vyžene vždycky. Kráčíme spolu po městě, když v tom mě uhodí do nosu vůně čerstvé jitrničky, jak se vyřinula z otevřených dveří řeznictví. Neodolám a jdu si jitrnici koupit. I pes nasává libé vůně a nerad řeznictví opouští. Kupuji ještě nějaké rohlíky a odcházím .Procházíme se asi hodinku a já začínám přemýšlet, jak si na jitrnici pochutnám. Musím se na ni alespoň podívat a přivonět. V tašce jsou rohlíky, ale jitrnice nikde. Nechala jsem ji na pultě v prodejně. Je mi smutno. Tak dlouho na mne jitrnice určitě nepočká a někdo ji možná přijme za vlastní. Rychle se v naději vracím. Jitrnička leží na svém místě na pultě a čeká. Prodavačka se usmívá. Usmívám se taky a slibuji psovi, že mu dám také ochutnat. Tedy, jak je vidět, pejsku, dobří lidé ještě žijí. Alespoň tedy v našem městečku určitě.
Hledá se pán velkého, dobře živeného psa
Tak sníh konečně napadl. Bylo to hezké, všechno se přikrylo a u něčeho to bylo opravdu třeba. Ovšem když tento čistý úkaz zmizel, objevilo se něco, co opravdu naše město nekrášlí. Psí výkaly. Dnes jsem viděla jeden tak veliký, že pes, který ho vytvořil, musel být ohromný a opravdu dobře živený. To je sice dobře, ale jeho pánovi přeji, aby si do této ukázky dobrého psího trávení šlápl. Nejlepší by ale bylo, kdyby si příště vzal pytlík a odevzdal další výstavní vyloučené dílo svého psa do připravených a všudepřítomných košů na psí výkaly. Spoluobčané vám budou určitě hodně vděčni, a nejen majiteli tohoto velkého psa, ale i majitelům všech psích ras. I malé hovínko na botě je hodně nepříjemné.
