A co třeba zemědělské muzeum?

Víte, jak oddělit zrno od plev? Kde bývá nejčastěji osina? Proč kovářova kobyla chodí bosa? Nevíte? Nevadí, přijďte do našeho muzea. Tak nějak začíná pozvánka do Jihočeského zemědělského muzea, které bylo čerstvě otevřeno 1. 7. 2015 v obci Netěchovicích u Týna nad Vltavou.

Muzeum je vlastně rodinná farma, kterou náročně a s láskou vytvořila jedna týnská rodina. Pro mě je sympatické, že moje sestra znala kdysi zakladatele muzea, který podobně jako ona hrával v týnském kostele na tamní barokní varhany. Dnes je to pán, který si po odchodu do důchodu začal plnit svůj dávný sen a se svými potomky a jejich rodinami zrekonstruoval statek a dal mu podobu farmy a muzea se zemědělskou expozicí. Jeho nelehké úsilí naštěstí finančně podpořil Evropský fond pro regionální rozvoj. Tím umožnil uskutečnit myšlenku, zanechat vzkaz z venkova budoucím generacím, pro které se možná jednou stane zemědělství jen prázdným pojmem. Je sice pravda, že jižní Čechy bývaly odjakživa spíše zemědělskou oblastí, ale i zde hospodaření na polích pozvolna mizí.

Jihočeské zemědělské muzeum je místo, kde jsou skloubeny řemeslné dovednosti a zkušenosti našich předků s vynalézavostí současného člověka.

Díky exponátům, které samy zažily tvrdou práci na poli a mohou o ní podat svědectví, se náhle ocitáme v minulosti. Nalezneme tu různé sekačky, obracečky, brány, samovaz, můžete si sami vyzkoušet, jak se cepem mlátilo obilí, jak se ručně mlelo obilí na mouku, jak se stloukalo máslo, jak se předlo na kolovratu, můžete zkusit poznat jednotlivé druhy obilí, podle obrázků i podle zrní.

Pro expozici menších hospodářských strojů a nástrojů bylo náročně zrekonstruováno celé podkroví statku. Větší historické stroje stojí pod přístřeškem u vchodu do statku. Stroje, které teprve čekají na opravu, jsou zatím skryty ve velkém hangáru.

Některé exponáty majitel odkoupil od jednotlivců nebo rušených družstev a farem, jiné dostal darem, aby našly namísto odchodu do šrotu nové uplatnění.

Na návštěvníky muzea čeká vedle této interaktivní expozice i minifarma s drůbeží, ovcí s jehňaty, koníky, oslíkem a býky. Jejich krmení, ale i čištění a další péče se staly vyhledávanou zábavou hlavně pro děti. Ty najdou na statku i hernu, kde mohou tvořit výrobky z přírodních materiálů. I na dospělé čekají o víkendech řemeslné soboty se zajímavými činnostmi, jako třeba zpracovávání mléka, předení a tkaní, plstění či výroba figurek z kukuřičného šustí.

Bylo pro mě potěšením sledovat výklad domácí průvodkyně, snachy zakladatele muzea, která s námi vše prošla bez ohledu na čas, její informace byly velmi zasvěcené, a to i technicky, ale především z celého jejího projevu vyzařovala skutečná láska k venkovu a způsobu života, jaký si coby rodina zvolili.

Přeji tomuto sympatickému muzeu co největší podporu veřejnosti a hodně nadšených návštěvníků. Můžete k nim ostatně patřit i vy.