Nedávno jsem četla informaci, že dle nějaké studie nás bude v roce 2050 devět miliard a mimo jiné se lidstvo bude muset živit potravinami z hmyzí říše. Již dnes mají minimálně dvě miliardy lidí ve svém jídelníčku různé brouky, housenky, motýly. Brrr. Sice to už nás asi mine, ale přesto.
Vzpomínáte na dobu, kdy ve vaší ulici byl třeba pekař, řezník? Pekař věděl, že vám ráno má dát do pytlíku dva slané rohlíky nebo naopak sladké loupáky, řezník zase, že máte rádi libovoučké masíčko, ale přesto vás vždycky ukecal na kousek pěkně prorostlého bůčku. S nostalgií vzpomínám na voňavý pekařský stánek na starém autobusovém nádraží v našem městě. Ráno, když se lidé sjížděli autobusy na ranní směnu, vonělo pečivo celým autobusákem. Poctivě čerstvě upečené, žádný zmrazený polotovar. A ta chuť křupavých rohlíků posypaných solí! Na to se prostě nedá zapomenout.
V naší uspěchané době je matička Země docela dost přelidněná. A bude hůř. Ale - světe, div se – je nás jak máku v makovici, a přece máme k sobě dál.
Prodavačka v supermarketu si stěží bude pamatovat vaši tvář, natož aby věděla, co máte rádi k snídani. Loupáky či rohlíky si do pytlíku naházíte sami, voňavé nejsou - spíš takové gumové. Maso si koupíte ve studeném regálu a je každému jedno, po čem sáhnete. Na internetu si objednáte šaty, boty, lednici, bio potraviny. Vše vám přiveze neosobní řidič dopravní služby. Ani vy ani on si za půl hodiny nevzpomenete, jak kdo vypadal.
A co teprve, když vás skřípne nějaká nemoc? Vypadá to, že zcela v nenávratnu je doba rodinných lékařů a pomalu nastává čas, kdy hrana zvoní i „obyčejným“ obvoďákům. Obvoďákům, kteří sice byli utahaní věčnými chřipkami, kašlem, tu a tam žlučníkem nebo žaludečním vředem. Obvoďákům, kteří však věděli jen při pohledu na pacienta, že pani Vokurková má cukrovku a nebo pan Vomáčka vysoký tlak. A pan Skočdopole zase simuluje, že ho bolí záda, protože ta jeho stará si vymyslela, že bude malovat chalupu. Už to nemusí být konkrétní obvodní lékař, pod jeho jménem se skrývá celá firma.
A tak jednou na židli obvoďáka máte doktorku P., pak zase doktora "já nevím jak", pomalu při každé návštěvě jiný doktor. Je dobrý? Je špatný? To opravdu ani netuším. Vím jen, že zase mají lidé k sobě o kousek dál.
