To byla opravdu Havaj

Řekne-li se o někom, že měl tam a tam úplnou "havaj", představím si, jak si pěkně bez námahy někde v pohodě užíval.

Po sobotní takřka celodenní návštěvě pražské ZOO, ke které nás přiměly volné vstupenky pro "adoptivní rodiče" zvířat, jsem se snažila najít pro nedělní odpoledne v obdobně horkém počasí něco méně náročného. Ve směsici programů určených především dětem v rámci rozloučení s prázdninami mě zaujala akce Festival polynéské kultury.

Hned zpočátku musím říct, že jsem pro jistotu zavítala na internet, abych si více než 50 let po ukončení školní docházky ujasnila, co všechno vlastně patří k Polynésii, ostrovům v Tichomoří. Tedy hlavně Havaj, Tahiti, Velikonoční ostrov, Cookovy ostrovy, Samoa.

Akci pořádalo Náprstkovo muzeum v rámci cyklu Barevné nádvoří. Aniž bych to dosud zjistila, konaly se obdobné prezentace pro nás méně známých, exotických kultur v průběhu uplynulých dvou let již několikrát. Poslední byla zatím na řadě Indie.

Festival probíhal skutečně ve dvoře Náprstkova muzea a přilákal řadu návštěvníků. Nabízel v prvé řadě program, zaměřený na seznámení s exotickou kulturou. Bylo možno zhlédnout tahitské nebo havajské tance, i když ne s pravými domorodými tanečníky, módní přehlídku domorodých oděvů, spojenou s ukázkou, jak se váže oděv zvaný pareo, v přízemních prostorách Náprstkova muzea se pak konal workshop, kde si návštěvníci mohli vyrobit nejen vlastní pareo, ale i havajské věnce, ozdobit se tradičními havajskými motivy nebo se nechat v převleku vyfotografovat.

Po celý den se zde prodávaly polynéské dobroty, hlavně s kokosem a banány, a různé druhy kávy, u baru pak zkušení barmani mixovali exotické alkoholické i nealkoholické nápoje.

Uvnitř Náprstkova muzea v sále v prvním patře jsme také zhlédly film, seznamující s havajskou kulturou, hlavně tanci a tradičním žonglováním s hůlkami (neumím tu atrakci správně nazvat).

Na závěr festivalu byla připravena odborná přednáška o Tajemství Velikonočního ostrova. Celý festival měl být večer zakončen polynéskou ohňovou show. Tuto podívanou jsme si však  už musely nechat ujít.

Jestliže myslím zpětně na celou akci, která byla mimochodem zdarma, uvědomuji se její hlubší význam, než jen fakt, že to byl příjemný pozdně letní zážitek. Snad právě v této době, naplněné obavami z šířící se imigrační vlny, jsem ještě víc než za normálních okolností ocenila cizí kulturu, naplněnou laskavou pohodovostí a mírem, bez ohledu na mnoho tisíc kilometrů, které nás dělí, bez ohledu na náboženskou víru, která dokáže být mnohdy nesnášenlivá. Ano, jsme odlišní, a přesto se můžeme pochopit a být k sobě tolerantní a přátelští. Kéž bychom mohli při pokusu o navázání lidských kontaktů říci častěji "To byla úplná havaj".