Pamatujete si, jaké to bylo, když jsme jezdívali vlaky taženými parními lokomotivami? Nebo vláčky motoráčky? Mám ještě v živé paměti, jak jsem stávala na venkovské zastávce a čekala, až přisupí ten obrovský černý kolos. Projel kolem mě v takové blízkosti, až jsem se trochu bála, odfrkoval, kapala z něho voda a ucházela pára. Vyhoupla jsem se tenkrát ještě zlehka na vysoké schůdky do vagónu, z kabelky vyndala šátek a rozprostřela ho na sedadlo. Pak teprve jsem usedla. Saze, vyletující spolu s kouřem z komína lokomotivy, se dokázaly usadit i uvnitř vagónů a hrozila újma na obalu mladé slečny ... Tenkrát to byla próza, holá denní skutečnost.
Po letech vše vypadá úplně jinak. Večerní zpravodajství ohlásilo, že o posledním prázdninovém víkendu Národní technické muzeum v Praze pořádá Den otevřených dveří ve svém železničním depozitáři v Chomutově. Jen jsme s manželem na sebe mrkli a hned jsme věděli, že máme postaráno o výlet. Výhodou je, že depo nebylo nutné hledat, protože je odděleno jen plotem od velikého parkoviště chomutovského Globusu. To praskalo ve švech a had milovníků vláčků se táhl směr depo. Veřejnosti se totiž zpřístupňuje jen výjimečně.
Při této příležitosti byl pro skalní vypraven vlak tažený parní lokomotivou z Lužné u Rakovníka, kde je stálé muzeum železnic. Už zdálky byl cítit charakteristický pach kouře a slyšet neopakovatelný zvuk píšťaly. Mimoděk zrychluji krok.
Železniční depozitář NTM je umístěn ve dvou obrovských depech, která jsou napěchována hlavně lokomotivami, ale též vagóny. Napočítala jsem v prvním depu 20 a ve druhém 24 kolejí a na každé stojí podle jejich velikosti dva až tři kousky. Některé lokomotivy jsou opravdové krasavice, některé však na svoje znovuvzkříšení čekají. Každý kus je opatřen inventarizační cedulkou. Okouzleně stojím vedle těch kolosů a představuji si ty chlapy, kteří je dokázali zkrotit. Věřte, že jich tam bylo dost. Každou chvilku bylo slyšet nadšené rozhovory a nostalgické vzpomínání na ty staré časy.
Jestlipak víte, kdy byl u nás vypraven poslední parní vlak? Já jsem to nevěděla, tak jsem se zeptala a odpověď mě docela překvapila. Bylo to v dubnu 1981 a jel do Českých Velenic.
Byl krásný den, plný světla, které bohužel nesvědčilo fotografovaným objektům, takže moje fotografie nejsou podle mého gusta. Přesto si dovolím přidat pár obrázků, které třeba i ve vás vyvolají vzpomínky na cestování po železnici za našeho mládí.
