Je dobré ho znát. Do češtiny se dá přeložit v tomto smyslu: Aktivní stárnutí v komunitě. Trend, který je ve světě na vzestupu, dorazil do Česka.
Pro začátek si dáme jeden příklad ze severu Moravy. Eva ovdověla v jednašedesáti, její přítelkyně Milena je po několika nevydařených vztazích sama už od čtyřiceti, další kamarádka Ludmila je rozvedená. Teď jim je všem kolem pětašedesáti a dva roky bydlí společně ve velkém bytě. Prodaly své dosavadní bydlení a pořídily si společné.
"Vytvořily jsme něco jako družstvo," směje je Eva. "Máme každá svůj pokoj se samostatným vchodem z předsíně, společně užíváme kuchyň, toaletu, koupelnu. Byt je přízemní, bezbariérový, v domě plném milých lidí středního věku. Kdyby se naše zdraví zhoršilo, pomůžeme si vzájemně nebo oni pomohou nám," vysvětluje.
Zdánlivá idyla. Takové rozhodnutí však nemůže udělat každý. Chce to odvahu a jistotu, že s lidmi, se kterými začneme bydlet dohromady, opravdu vyjdeme. "Naše výhoda byla, že se známe spoustu let," říká Eva. "Ale jít do toho s lidmi cizími bych se bála. Na takové riskování jsem už stará."
Těmto dámám to vyšlo. Odměnou jim je, že se necítí osamělé a zbyde jim docela dost peněz. To, co platí za společný byt, totiž dříve platily každá zvlášť. A tak si za uspořené peníze loni i vyjely na společnou dovolenou do Chorvatska.
Nové domy pro společné bydlení
To, co tato děvčata vymyslela a zrealizovala sama, nyní do České republiky proniká jako trend, kterým se zabývá ministerstvo pro místní rozvoj, radní řady měst, architekti i mnohé neziskové organizace. Nejdříve takhle začali v západních zemích bydlet mladí lidé, kteří neměli dost peněz na pořízení vlastního bytu. Časem takto žije čím dál více seniorů. Kupříkladu v Dánsku se běžně staví domy přímo určené pro cohousing dříve narozených. Rozdíl mezi nimi a domovy pro seniory je velký. Cohousing klade velký důraz na soukromí. Domy jsou často stavěny tak, že je přesně vymezeno, co je soukromé a co společné. Aby si lidé nakonec nelezli na nervy.
Veronika Vároši, mluvčí ministerstva pro místní rozvoj, uvedla, že na výstavbu takových komunitních domů pro seniory bude uvolněno sto pět milionů korun. "Schváleny jsou dotace na dvanáct takových projektů, které mají lidem prodloužit období soběstačnosti a aktivního života," vysvětlila.
V takových domech se neposkytují sociální služby, předpoklad je, že je obývají lidé, kteří je nepotřebují. Zároveň je však podmínkou pro zisk dotace, aby v obci, kde jsou, dostupná terénní sociální služba byla, kdyby se jejich zdravotní stav časem zhoršoval. Například takový dům už vzniká v Brně a projektováním dalších se zabývá řada architektů.
Jen žádné násilí
Hlavní podstatou cohousingu je dobrovolnost. Lidé, kteří se rozhodnou žít pohromadě se musí domluvit, na základě jakých pravidel. Neexistuje žádný shora stanovený řád jako třeba v domově pro seniory.
Společnost Helps provedla průzkum, jak se ke cohousingu čeští senioři zatím staví. Více než sedmnáct procent jej považuje za dobrý nápad, jako ideální jim připadá bydlet v samostaném pokoji ve velkém bytě se společnými prostorami s kamarády. Přes pětatřicet procent seniorů by chtělo bydlet ve vlastním bytě, který by byl v domě, v němž budou i společné prostory k setkávání se se sousedy.
A realitní kanceláře hlásí, že se čím dál více objevují inzeráty, že lidé vyššího věku hledají spolubydlící nebo se spolubydlícím chtějí stát. Je to logické, při současných výších nájmů a energií je pro mnohé těžké udržet byty a domy, ve kterých strávili celý život. Tak hledají někoho, s kým se o náklady podělí.
Není na tom nic potupného. Neznamená to, že jsme na tom špatně, když ztěží vyjdeme s náklady na bydlení, a nic dobrého nás už v životě nečeká. Zní to možná nereálně, ale třeba najdeme kamarádku či kamaráda právě tímto způsobem. V západních zemích na společném bydlení seniorů rozhodně nikdo nic špatného, natož ponižujícího nevidí. Naopak, je teď takzvaně in.
Jaký máte názor na cohousing vy? Mohli byste "na stará kolena" bydlet se svou přítelkyní v jedné domácnosti?
