Takřka na rozhraní historického centra Českých Budějovic a jedné z rušných příjezdových komunikací stojí Rabenštejnská věž, součást někdejšího městského opevnění. V přízemní budově, sousedící s věží, se nachází prodejní galerie Domestika. Obchod je útulný, barevný a voňavý a nezůstává nic dlužen svému jménu. K dostání jsou zde užitkové i ozdobné předměty, u nichž převažuje ruční a řemeslná výroba.
Obchod je o to zajímavější, že ho vede jedna paní inženýrka, někdejší studentka našeho známého čtenáře a autora Libora Farského. Tak jsme si tu s ní dali sraz.
Paní Iva Reitingerová je matka tří dětí, avšak působí velmi mladistvě, je srdečná a energická. Obchodní prostory získala od města v konkurzu již před 15 lety. Pro její volbu rozhodlo to, že zde chtěla zřídit obchod v domácí tradici. Většina výrobků, ať to je keramika, sklo, obrazy, bytový textil, nebo přírodní kosmetika, šperky a různé suvenýry, pochází od soukromých výrobců, z malých dílen a jen ojediněle od větších firem. Až na malé výjimky se jedná o český sortiment.
V obchodě bylo v době naší návštěvy několik mladých prodavaček. Ale protože my jsme z i60, portálu pro aktivní seniory, tak stočíme následující hovor s Ivou spíše směrem k naší zralejší generaci.
Paní Ivo, jaké zkušenosti máte se starší generací ve svém okolí, máte ještě rodiče?
Oba s manželem máme naštěstí stále rodiče v relativně dobré kondici, takže jsme se starší generací v rodině v intenzivním kontaktu. Můžeme navíc porovnávat i různé aspekty stárnutí. Například moje maminka trpí obezitou, což jí působí mnohé zdravotní potíže. Manželova maminka je naopak štíhlejší a zdravější a důchod si aktivně užívá. Myslím, že kromě nemocí je obezita velký nepřítel stáří.
V čem spatřujete generační rozdíl mezi vámi?
Generační rozdíl nepovažuji za zásadní. Cítím, že rozdíl mezi mnou a rodiči nevyplývá z věku, ale ze způsobu uvažování, který je zapříčiněn zřejmě prožitím aktivního života v rozdílné době. Jsem sice dítě totality, ale během studia na ČVUT jsem se mohla s ostatními studenty zapojit do sametové revoluce a velmi si považuji všech pozitivních změn, které přinesla. Vážím si svobody projevu, podnikání a cestování. Podnikám, studuji cizí jazyky a velmi ráda cestuji. Moji rodiče tuto možnost neměli a jsou jako většina starších lidí poněkud usedlejší.
Vedle zdejších mladých prodavaček, zaměstnala byste, řekněme, i prodavačku kolem šedesáti?
Zaměstnávám ráda ženy v důchodovém věku na výpomoc v obchodě a vážím si jejich práce, neboť jsou zodpovědné, pečlivé a důsledné. Navíc nemají velké omezení například z rodinných důvodů, o víkendech a podobně a do práce se zpravidla těší.
Jsou mezi Vašimi smluvními dodavateli také nějací senioři?
Mezi mými dodavateli je mnoho seniorů. Jedná se buď o zakladatele menších rodinných firem, kteří v práci pokračují i přes pokročilý věk, nebo o seniory, kteří se začali teprve v důchodu věnovat řemeslné nebo rukodělné výrobě a hledají odbyt pro své výrobky.
Navštěvují vaši prodejnu také starší dámy a jak byste charakterizovala jejich zájem?
Starší dámy jsou našimi častými zákaznicemi. Mají na rozdíl od zaměstnaných žen čas se u nás zastavit a vše si v klidu prohlédnout a při té příležitosti koupit nějakou drobnost. Někdy chodívají ve skupinkách v rámci nějaké společné procházky nebo s vnoučaty.
Považujete starší lidi většinou za nostalgické a poněkud kýčovité?
Seniory za nostalgické ani kýčovité nepovažuji. Naopak jsou často mnohem praktičtější při výběru než mladší zákazníci.
Vy i Váš manžel jste byly studenty Ing. Farského. V jaké době vás učil a vnímali jste ho tehdy jako staršího člověka?
Pan Farský nás učil již před 30 lety. Byl nám žákům svým založením a flexibilním přístupem velmi blízký. Dostala jsem se k němu jako studentka víceméně nedopatřením, protože mě nepřijali na VŠ humanitního zaměření, a tak jsem se rozhodla doplnit si po gymnáziu maturitu v technickém oboru na stavební průmyslovce. Pan Farský mě nechal projít k maturitě v předmětu pozemní stavitelství, když mu slíbím, že se nebudu živit stavařinou. Přestože jsem pak úspěšně dokončila ČVUT, svůj slib dodržuji. Myslím, že mu mladý duch zůstal dodnes.
Mění se u Vás s postupem věku pohled na stárnutí a stáří?
Cítím, že se mě stárnutí velmi týká, a již nyní se snažím myslet na zadní kolečka. Jednak se snažím žít zdravě a udržovat se v kondici a také se snažím finančně zabezpečit, abych nebyla závislá na nějaké almužně od státu pro vysloužilé podnikatele a mohla se o sebe postarat sama. Uvědomuji si a mrzí mě, že se legislativa v tomto ohledu stále mění, a co se nástupu do důchodu a důchodového zabezpečení týče, nemám nic jistého, přestože platím značné částky na daních a odvodech na zdravotní a sociální zabezpečení.
Už Vás napadlo, čím byste se chtěla zabývat?
Až budu postarší a když mi bude zdraví sloužit, tak budu aktivní babička (pokud budu mít vnoučata), budu cestovat, budu pracovat na zahradě a budu číst spoustu knížek, které si už léta kupuji s tím, že si je v důchodu přečtu. Naučím se ještě španělsky a budu provádět turisty po Krumlově, když se mi bude chtít. Už se na to těším.
Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Myslím, že platí, že věk nerozhoduje a že každý je tak starý, jak se cítí. Takže za svůj věk si můžeme vlastně tak trochu sami.
Tímto Vás, Ivo, zvu na stránky našeho internetového portálu i60, a vás, milí čtenáři, naopak při návštěvě jihočeské metropole do kouzelné stylové prodejní galerie Domestika. Děkuji za rozhovor.
