Lásky mé rozmarné,
ty dětské, bezbranné,
ty starší, mužnější,
lehčí i vážnější.
Životem běžely,
někdy se zdržely,
jindy zas spěchaly,
smutnou mě nechaly.
Už zármutek nevnímám,
zpátky se nedívám.
Však teď, když vzpomínám,
na lásku největší,
to mě v mé samotě,
to mě vždy potěší.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								