Už několik let se chystám zakoupit lyže. Běžky. Čekám na počátek roku, až přijdou inzerované slevy. A mezitím nostalgicky vzpomínám, jak jsme kdysi sportovali v zimě...
Okolí mého rodného městečka (Františkovy Lázně) je rovinaté, přívaly sněhu v nadmořské výšce 442 metrů očekávat nelze, a tak jsme byli spokojeni s tím, co bylo. Největší kopeček byl v oblouku trati na dohled našich domků, strmý násep se tady pozvolna protahoval do délky necelé stovky metrů a tam jsme nejprve rozjížděli sáňky. Když noha dorostla velikosti bot, které se daly upnout do lyžařského vázání, vyštrachal jsem na půdě lyže a vydal se na kopec. Délka lyží snad dvojnásobná délky mojí, vázání značky Kandahár z dob první vývojové fáze – boty uchyceny špičkami v čelistech, patu upínala pružina a celé se to zacvaklo vpředu sponou, která sice kladla značný odpor, ale aby se mi lyže pětkrát při cestě ke kopci nevyzuly, tomu zabránit nedovedla.
Výbava u spolužáků úspěch nesklidila, spíš naopak. Přesto jsem se z nejvyššího bodu kopečka odpíchl krásnými bambusovými hůlkami s umně spletenými kolečky dole a rozjel se. Proti očekávání rychlost spíš klesala a v polovině jsem musel přidal forsáž hůlkami. Když jsem tímto způsobem lyžoval hodinu a zvyšování rychlosti bylo stále v nedohlednu, otráveně jsem hodil ta podivná prkna přes rameno a odkráčel k domovu. Tam mi otec vysvětlil, že před padesáti lety lidi lyžovali na prkýnkách od sudů, což jsem jako argument dostatečné kvality lyží odmítl, a tak druhý rok byly pod stromečkem lyže nové. Běžky, dřevěné s hranami, kovové hůlky, kolečka dole gumová... Pro terén v okolí dostačující a navíc, v té době jsem začal závodit na kole a běžky byly dobrým zimním doplňkem tréninku.
Další pokus o zvládnutí sjezdového lyžování se konal na učilišti. Jednu zimu nás vyvezli do Orlických hor k polské hranici na kopec Šerlich. Tam, v nadmořské výšce 1026 metrů se měli ti, co to trochu ovládali zdokonalit, a my dřeváci se lyžování naučit. Krajina tam byla hezká, zasněžená, stromy obalené jako v pohádce, dvoumetrová hůl zapíchnutá do sněhu nedosáhla na tvrdou zem. Cvičná louka taky nebyla žádná divočina a po dvou dnech jsem začal chápat smysl pohybů, kterými se lyže rozjely, udělaly elegantní oblouček a vzápětí druhý. A možná bych se i něco naučil, nebýt jednoho nevinného nápadu.
Vedle boudy jsme si uplácali malinký lyžařský můstek. Možná metr vysoký, možná o trochu víc, doskočit se dalo několikanásobně dál. Občas skok skončil pádem a ten se mi taky přihodil. Po odrazu jsem ale ve vzduchu zpozoroval cosi divného. Lyže šly špičkami k zemi, zabořily se do sněhu, já taky, cosi zapraskalo a bylo ticho.
Praskalo naštěstí dřevo lyží, nikoliv moje kosti, ale podle pozdější reakce vychovatele by snad bylo lepší, kdyby praskaly ty kosti. V každém případě pro mne lyžovačka skončila a ve finále jsem byl rád, že jsem nemusel lyže zaplatit...
Úplně poslední pokus dopadl podstatně lépe. Z vojenských kasáren v Jeseníku jsme jednu neděli vyrazili s lyžemi přes ramena na Ramzovou. Jelo nás nějakých deset, z toho polovina opřela prkýnka o zeď nádražní restaurace hned po vystoupení z vlaku, ti zbývající přišli za necelou hodinu. Riziko jakéhokoliv lámání tím bylo eliminováno na nulu a my strávili utěšený den v začouzené hospůdce mimo dosah našich zelených nadřízených.
Časem jsem se vrátil k běžkám. Žádná honička jako za mlada, ale pěkně volně, nadýchat se zimního vzduchu, pokochat se sněhem zatíženými větvemi, občas udělat nějakou fotku a výlet vlakem z Plzně do Zelené Lhoty na Šumavě. Odtamtud už na lyžích přes Prenet na Hojsovu Stráž, Můstek, Pancíř a sešupem na Špičák k vlaku, to nemělo chybu.
Naposledy jsem takhle byl... no, před třiceti lety. V současné době vidím z okna Nýrsko, vzdušnou čarou pět kilometrů, autem o něco víc. Naložit lyže, za přehradou naskočit na stopy a jedem... jenomže nemám ty lyže. Staré dosloužily, koupit nové se chystám. Slevy už jsou. Jenomže není sníh. Tak nevím. Počkat na příchod nové zimy, nebo zakoupit a počkat na sníh. Ale při tomhle počasí?
Fejeton jsem napsal už před lety, je nicméně stále aktuální. Zima je rok od roku kratší, sněhu pomálu, takže nákup lyží je stále v nedohlednu. Zato na kole se dá jezdit letos i v prosinci...
