Co si jen nadělím k 80.narozeninám sama pro sebe? Oslava s dětmi, s vnoučaty, jejich partnery a jinými hosty se mimořádně podařila, květiny, pugéty i s 80 květy, krásné dárky, šampaňské alespoň přebily trochu smutný pocit, že už je to tolik, ale nakonec jakž takž neuvěřitelný pocit, že mám štěstí, milou rodinu a že jsem ještě samostatná.
Pojedu ještě naposled za svojí švagrovou, která žije sama v krásném domečku v Německu v Aschenfenburgu. Cesta bude dlouhá, ale jednoduchá, protože existuje přímý autobus Praha - Karlovy vary - Aschenfenburg a dále Frankfurt .až do Dúseldorfu a za týden zpět. Firma sídlí v Příbrami, kde já bydlím, je to o to příjemnější, že mě naberou hned zde v 19 hodin a na vlakovém nádraží v ASCH bude na mě čekat v půl čtvrté ráno moje milá švagrová, která bydlí 15 kilometrů odtud v krásném příměstském domku. Za týden budu odtud odjíždět o půlnoci stejným autobusem. Objednala jsem si místenkovou jízdenku pro cestu tam i zpět, bylo rozhodnuto.
Všechno celkem klaplo, jen ten ošuntělý autobus mě tentokrát překvapil ne právě příjemně, klimatizace buď horko nebo zima, celková neochota řidičů, jen bylo příjemné, že autobus nebyl plně obsazen a všichni měli celé dvousedadlo pro sebe, dokonce tentokrát i v Karlových Varech přisedlo jen asi pět pasažérů s 1 psem schovaným v tašce, ač byl jistě poučen, zakryt, přesto zaštěkal. Nastal problém, zcela úřední, tento autobus nemá licenci na převoz psů. Řešení, dohady, pláč atd. Jelo se dál.
Týden v Německu byl přepychový, každý den jsem měla připravený nějaký program, ať to byla ohromná prodejní výstava květin a všeho pro zahradu, dále světová výstava MONET a impresionismus ve Frankfurtu, prohlídka nové architektury, posezení v nábřežní hospůdce na jídle a mimořádná náhoda, náměstím oblehlým davem po červeném koberci, obklopená vysokými bodyguardy, procházela anglická královna, která zde byla na oficiální návštěvě. Současně se průvod promítal na velikém plátně na budově staré radnice, tam směřoval. Vidět takovouto osobnost se nestává v životě pro řadového občana z jiné země a v jiné zemi často. Příjemná náhoda.
Každý den jsem měla připravený nějaký program. Jeden jsem byla "samostatná“, ponechaná ve velkém obchodním domě. Sortiment zboží byl ohromný, ale pro nás už ne tak udivující, všímala jsem si ochoty prodavačů, pořádku, čistoty. Největší zážitek zde pro mě byl, když jsem se posadila pěkně "ucaprtaná“ na lavičku před hlavní vchod. Přišla paní, vyndala cigaretu, pokouřila a vajgla odhodila na zem, zašlápla ho botou, řekla jsem, jako u nás, ale pozor překvapení, vyndala z kabelky ubrousek, vajgla sebrala a odhodila ho do určeného vědra. Nebyla sama, tak jednali skoro všichni. Navíc po nějakém časovém období vždy chodil zaměstnanec snědé pleti opásaný bílou zástěrou, který před vchodem smetal na lopatku vše, co tam našel.
Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.
