Britský ministerský předseda David Cameron je mi sympatický nejen lidsky, ale především odvahou, s jakou vystupuje v parlamentu i ve světové politice. Velká Británie už dlouho neměla takového premiéra.
Cameron to ale nemá vůbec jednoduché. Británie skřípe zuby (stejně jako my) nad byrokracií a podivnými příkazy Evropské unie. Cameron se namíchl natolik, že v Bruselu vyjednal pro Spojené království zvláštní status. Pokud bude schválen a Británie setrvá v EU, bude mít postavení "hogo fogo".
Nezávidím, naopak říkám: dobrá práce, Cameron je obratný diskutér, proevropský a především probritský vyjednavač, za což podle mého názoru zasluhuje velkou pochvalu.
Jenže pro mnoho vlivných britských politiků je to málo. Chtějí z Evropské unie vystoupit. Například vlivný a oblíbený starosta Londýna Boris Johnson. Ten bude zřejmě nejtvrdším protivníkem z řad britských konzervativců. Hraje na líbivou uprchlickou notu a všeobecnou kritiku Evropské unie, která je podle něho původcem všeho zla.
Ale tak to není. EU samozřejmě trpí velkými neduhy, ale bez ní se z Evropy stane arabsko-asijská provincie. Bude to jen začátek totálního rozkladu. Snažme se ji napravovat, ale ne rušit.
David Cameron je, zaplať pánbu, velký demokrat. Referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii vyhlásil na 23. června. Šance jsou nyní naprosto vyrovnané – tamní občané by hlasovali přesně půl na půl. Pevně doufám, že se Britové rozhodnou správně. Na odstoupení by prodělali kalhoty i ekonomicky.
Nechci mít Evropskou unii bez Velké Británie. Velmi si jí vážím jako spojence, který se jako jediný v západní Evropě nepodělal z Adolfa Hitlera.
Držím palce, Mr. Cameron. A věřím, že Winston Churchill se dívá.
