Byla jsem u pana doktora na sono břišní dutiny. Pan doktor velmi svědomitě hledal, co všechno tam mám a jestli je to v pořádku. Jmenoval orgány nahlas a říkal výsledek. Byl docela spokojený, a tak jsem měla radost. Pak se mě zeptal na všechny operace mého těla. :"Pane doktore", začala jsem vyjmenovávat, "už nemám krční a nosní mandle, slepé střevo, žlučník, mám nastavovanou achillovku a náhradu kyčelního kloubu na levé noze."
Pak jsem se zarazila, jestli to není moc velký úbytek, a radostně panu doktorovi sdělila, že mám ještě svoji dělohu a také všechny zuby, včetně zubů moudrosti.
Na gynekologii, když mi bylo něco přes padesát let, se totiž doktor divil, že dělohu ještě mám, což není prý tak obvyklé. Pan zubař mi zase říkal, že není obvyklé mít v mém věku všechny zuby a že jsem rarita.
Nevím, jestli to panu doktorovi na sono udělalo radost, ale mně ano. Ještě jsem skoro celá a držím pohromadě. Sice můj zákeřný imunitní systém bojuje proti vlastnímu tělu a snaží se ho zlikvidovat, ale já se nevzdám. No, a pokud to bude takové, jak to je, co nejdéle, tak to bude fajn.
PS. Ale srdce mám lidičky pořád a myslím, že na správném místě.
