Dcera, podle tvrzení, kdo není na "fejsbůku" (pro znalce Facebook.com), jako kdyby nebyl, mi před léty vytvořila účet. Moc jsem toho nevyužívala, snad jen více informací o vzdálené rodině. Ale asi před rokem jsem se zapojila do různých politických i nepolitických diskuzí. Stala jsem se členkou veřejné skupiny (i několika dalších, ale ty v tomhle příběhu nehrají žádnou roli) „Miloš Zeman – náš prezident“, a tak se mi objevují diskuze na těchto stránkách okamžitě po otevření.
Nikomu svůj názor nevnucuji, názory druhých respektuji. To jestli se mi někdo líbí nebo nelíbí, není jenom ve fyzičnu (Zeman zrovna fešák není, že), ale v jeho postojích, nebo činech, a než se pro někoho nadchnu, prostuduji spoustu dostupných faktů, dokonce jsem přečetla i některé knihy Klause, a to ho ráda nemám, ale dočtete se tam názory na věc, která vás zajímá, z jeho pohledu. Takové střípky dáte dohromady a vytvoříte si názor, ovšem podložený fakty. Proto taky vyžaduji fakta od diskutujících, kteří kecají o něčem, o čemž nemají ani šajn, jenom vlastní osobní zášť.
Mám čas, a na netu najdete všechno, někdy pomůže veřejná knihovna, nebo dotaz na patřičná místa. Zajímavé je, že když některým diskutujícím dojdou argumenty, nebo neznají fakta – okamžitě se uchylují k osobním invektivám a některé jsou teda výživné. Nereaguji stejně, obvykle poděkuji s poznámkou, že jsem to očekávala, a je hotovo.
Jednou se v diskuzi objevila mladá dáma – je jich tam toho jména více, ale tahle měla V. Havla na pozadí svého profilu. A začalo to:
Lucie Tomková – cituji: „Má tolik pravomocí jako prezident a nic z toho nevyužije, jenom kecá, aby nabral hlasy do příštích voleb.“ (mluvila o prezidentu Zemanovi). Na to jsem ji požádala, aby mi vyjmenovala ty pravomoci!
S hrdostí mi tam zkopírovala znění pravomocí prezidenta z ústavy a nabádala mě, že kdo umí číst, tak pro toho to není problém.
Pochválila jsem ji, jak je šikovná, ale nezdálo se mi to tak jednobarevné, jak to viděla ona. A tak jsem napsala dotaz na „ústavní soud“, jak to vlastně je. Odpověděli. A tak podle jejich výkladu práva, jsem sesmolila tuhle odpověď:
„Tak drahoušku, chvíli mi trvalo, než mi od ústavního soudu odpověděli, ale mám to.
S prezidentskými pravomocemi se to má tak : To, co je uvedeno v ústavě, je právní formulace a ještě je také možný výklad práva. A v tom to vězí. Uvedu příklad, kdy prezident – „a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi“.
Tak jednoduché to v parlamentní demokracii není, to by nebyl prezident, ale diktátor, kdyby tohle směl mirnyx dirnyx, když se mu něco znelíbí. Uvedu příklad Nečasovy vlády, tam je to nejvíc patrné.
V červnu 2013 podal předseda vlády Nečas (po jeho osobním selhání) demisi. Tu předával do rukou prezidenta a ten ji přijal a rozpustil vládu (to je ono že jmenuje a odvolává). V této situaci bylo běžné, že prezident (a s tím poslanecká sněmovna počítala) jmenoval sestavením nové vlády Miroslavu Němcovou, která byla předsedkyní sněmovny. A tady začíná právo prezidenta a to i uplatnil, že přeskočil obvyklé a jmenoval Jiřího Rusnoka sestavením nové vlády – úřednické. Sněmovna této vládě nevyjádřila podporu a tak Rusnok podal demisi. A v tomhle bodě zabodoval prezident – právo mu dané ústavou a nechal tuto vládu (vládu v demisi) vládnout do doby předčasných voleb. Dodnes mu to ODS a TOP09 nezapomněli, a proto jsou tak impozantní útoky na jeho osobu a vlastně oni rozdělují společnost.
A tak je to se všemi body o pravomocích prezidenta. Není možné to tady všechno rozebírat.
Zajímalo by mě, jaký jste ročník – řekla bych, že vám ještě není ani třicet. A podle vašeho profilu bych řekla, že jste stejně naivní jako byl Havel, kdyby ho Klaus a Zeman nehlídali, nadělal by víc škody než užitku.“
Pak už jsem ji v diskuzi s tím profilem nepotkala a ani mi nepoděkovala za výklad, ach jo.
