Zajímavé jsou stránky Olomoucké univerzity www.hovoryozdravi.cz. Výzkumníci provedli rozhovory s 52 seniory, v nichž se ukazuje, že každý prošel dost těžkým životem, s mnoha problémy, s mnoha současnými potížemi. Většinou se píše i o tom, jak se s nimi vyrovnali a co dělají teď a proč žijí, jak žijí. Třeba jen ty plány do budoucna, podívejte se. Některé výpovědi jsou velmi působivé a jistě vás mohou inspirovat. Vyhledáte je na této stránce.
Zde aspoň shrnutí toho, co dotazovaní senioři vzkazují jiným starším lidem: Povzbuzovali je, aby neztráceli naději a k životu přistupovali optimisticky, i když mohou mít různé problémy. Paní Marie G. jim přála, aby měli v srdci víru. Jiní mluvili o tom, že je důležité, aby se radovali z maličkostí, nevzdávali se a nepřestávali žít naplno, alespoň tak, jak to jde s ohledem na jejich zdravotní problémy. Pan Václav to výstižně shrnul přáním: „Aby brali život jaký je, když je šílený počasí, tak si říct, ono bude zase hezky."
Lidem v podobné životní etapě přáli zdraví a povzbuzovali je, aby nemoc dokázali statečně snášet. Někteří lidé mluvili o tom, že i když je člověk nemocný, je dobré se udržovat v kondici. Paní Eva radila, že i když se člověk nemůže moc hýbat, může alespoň dýchat, aby mu bylo lépe. Podle pana Zbyňka je v takové chvíli možné věnovat se duševní aktivitě a psychickému růstu. Aktivitu lidé nedoporučovali svým vrstevníkům pouze ze zdravotního hlediska, ale považovali ji za důležitou také pro to, aby člověk prožíval smysluplně dny, které tady ještě může strávit.
Aktivitu lidé doporučovali také jako zdroj kontaktu s druhými lidmi. Díky činnostem s přáteli nebo v rámci různých sdružení může člověk předcházet osamění. Paní Alena doporučovala třeba návštěvu klubu seniorů, kde se lidé mohou setkat se svými vrstevníky. Pan Zbyněk a pan Bořivoj mluvili o tom, že je důležité neuzavírat se před světem.
Podle jednoho muže je lepší se vyhnout hádkám, mluvil o tom, že starému člověku tady zbývá už málo času a byla by škoda si ho znepříjemňovat a ztrpčovat si poslední chvilky. Pokud se člověk pohádá, měl by se podle něj rychle usmířit. Paní Marie G. mluvila také o tom, že by senioři měli tolerovat mladší lidi a uvědomit si, že sami někdy nebyli jiní. Někteří lidé chtěli svým vrstevníkům vzkázat, aby se měli rádi, uměli odpouštět a byli na sebe hodní.
A co vy?
