Na srdci leží led.
necítíš jeho chlad?
Skřivánek k nebi vzlét.
Kampak by letěl rád?
Do lesa? Nad polem?
Kam? (V duši pláče mi.)
Zasažen úderem,
vrací se na zemi.
Nebyl to skřivánek,
cit to byl duše mé,
láska, let vzpomínek –
a touhy zdušené.
Konec je, ty to víš,
kůň klesá v postrojích.
Umírá… Necítíš?
Na srdce padá sníh…