Pro prázdninové uvolnění nám dávali po 22. hodině dvoudílný amerikánský film Karanténa. Byl o lidském i zvířecím virovém onemocnění-vzteklině. U nás, ve střední Evropě, je nemoc u divokých zvířat celkem úspěšně tlumena; v okolních zemích a jinde už méně. Přenáší se na člověka hlavně kousnutím nakaženým zvířetem. Inkubaci má v týdnech. Projevuje se také bílou pěnou u úst.
V amerikánském pojetí se ale jednalo o „rychlovzteklinu“, hned po kousnutí, po pár minutách, následovala pěna u úst a úmrtí.
V prvním dílu začal příběh jen obyčejně. Nájemník městského činžáku šel s čubkou k veterináři. Ve veterinární čekárně se čekající zvířata pokousala. Majitel a psisko se vrátili zpět do nájemního domu. Čokl navštívil tamní stařičkou penzistku a kousl ji. Nájemníci povolali hasiče a policii. Došlo k dramatu. Šílená penzistka kousla hasiče do krku, ten spadl dolů a na podlaze skonal. Ještě před skonem stačil kousnout do krku a nakazit policistu. Ten umřel hned v křečích, plivanou ústní pěnou nakazil ostatní nájemníky.
Nájemník veterinář nemoc diagnostikoval jako vzteklinu.
Poučná byla barva pěny u úst infikovaných. Běloši měli pěnu bílou, černoši, nepochopitelně také bílou!? Žasl jsem!
Museli povolat národní gardu. Ta zvenčí uzamkla dům, nikdo už nesměl ven. Do domu vstoupila hygienická služba, falešná, prý všechny přeočkuje. Něco dobrovolníkům píchla, přímo do krku, každému od úplně jiné ampulky. Choroba se šířila dál, lidé se pokousávali, jako zvířata. Dokonce dítě v náručí matky ji kouslo do krku. Umírali jeden po druhém. Zbyl jen vědec-výzkumník, virolog. Přiznal se, že ve sklepě tohohle činžáku má laboratoř, v té vymýšlel vakcínu proti „rychlovzteklině“. Na důkaz její účinnosti si ji vpíchl před svědky do oka. Skonal na místě!
Nakonec zbyli z nenakažených jen dva. Dívka a chlapec. Jako poslední prchali ven nouzovým kanálem. Ten končil úzkou mříží. Kluk jí ještě prolezl, tlustší děvče už ne. Byla také nakažená a plivla na kluka ven a nakazila ho!
Druhý díl epidemie probíhal v letadle. Americký Tlusťoch mezi cestujícími začal z úst chrlit pěnu. Letuška ho připoutala ke křeslu a zakryla mu hlavu rouškou. Tím ho zneškodnila. Horší to bylo v pilotní kabině. Tam pokousal kapitán druhého pilota. Hned skonal. Druhý pilot dostal rozkaz hned nouzově přistát. Nakazil se ale jen „pomalovzteklinou“, tak letadlo dosedlo bezpečně.
Na letišti ho obklíčila a uzamkla policie, hasiči a národní garda. Pasažéři unikli do dolního letištního skladu. Tam se bez vody, jídla a záchodu vzájemně pokousávali a umírali. Moc se báli návratu mezi ně už infikovaného druhého pilota. Ten byl ještě nahoře v letadle. Když k nim sestoupil, pokousal všechny neinfikované.
K oběma dílům hrála působivě dramatická hudba. Hrůzou jsem se chvěl!
