Když jsem se s vámi, čtenáři portálu i60, loučila loni touto dobou v jednom ze svých tří cestovatelských článků o Albánii větou: Kdo ví, třeba se příští rok setkáme, s vámi, s Altinem a s Albánií, už jsem měla napůl nakročeno k tomu, vydat se do známé cestovní kanceláře a rezervovat si nový zájezd.
Nevím, jak vy, ale u mě se projevuje zvláštní stesk z loučení, ať už je to s člověkem nebo s krajinou. Nedokážu se v tu chvíli vyrovnat dost dobře s pocitem, že by to mělo být navždy. A tak občas sahám k variantě "ještě jednou". Takto jsem se vrátila po roce do stejného místa na Kypru a do stejného místa na Rujaně. Druhá návštěva tu první buď doplní nebo nedostihne. Ten druhý případ byla i má návštěva Albánie minulý týden.
Přicestovala jsem do místa, které jsem už docela dobře znala, věděla jsem zhruba, co mohu očekávat. Setkala jsem se znovu s naším milým loňským delegátem, avšak ve skupině lidí zcela jiného složení. Podstatnou část výpravy netvořili vůbec senioři, nýbrž uzavřená skupina výrazně mladších účastníků, kteří si odděleně cvičili jógu a meditovali a nás ostatních si vůbec nevšímali a neúčastnili se žádných výletů. I počasí nebylo, alespoň zkraje, tak vlídně slunečné jako loni. A neuskutečnily se ani některé zamýšlené výlety.
Na Albánii jsem nicméně nezanevřela. Ačkoliv se tam mohutně staví a všude vnímáte obrovskou nabídku bytů, jejichž ceny se hodí přece jen spíše pro návštěvníky ze Západu, ačkoliv roste touha po euru a řada restaurací nebo bazarů a tržišť je navzdory místní měně ochotně bere, ačkoliv se pokusy domluvit se alespoň částečně anglicky setkávají s větším a větším úspěchem, zůstává Albánie i nadále svou, ochotnou, ale nevtíravou, a vždy trochu nedůvěřivou, asi jako místní kočky, které poprvé v životě nevěřícně ochutnávají mnou dovezené granule.
Pokud zatoužíte navštívit Albánii, jsem přesvědčena, že nebudete zklamáni. Tamní značně nespoutaná příroda, svérázní lidé, kouzelná městečka a alespoň letmý pohled na současný život nejen ve velkoměstech vám dá na chvíli zapomenout na nešvary naší civilizované země, na osobní starosti a případné finanční nedostatky. A až budete stát tváří v tvář horským velikánům, pozorovat bezstarostně se pasoucí dobytek a usínat s melodií šumění moře, možná vás napadne, že to s naší Zemí není ještě tak špatné.....
Zájemce o více informací z Albánie odkazuji na loňské články:
Albánie - zapomenutá kráska se zbytečně špatnou pověstí
Albánie, Altin a senioři
Mé perličky a střípky z dovolené v Albánii
