Vyjdi v říjnu do přírody,
oči dokořán,
tajné zanech doma svody –
ozón je ti přán.
Na lavičce spočiň zlehka,
paže rozevři.
Větvičky když krása křehká
chví se v povětří,
usni tichým, klidným spánkem,
nech se chladit slabým vánkem,
a až spánek odejde,
přemýšlej, že pryč je léto,
že je říjen a že je to
smutné. Že to nepřejde.