Jak za starých časů do křesla jsem sed
a s cigaretou v ústech dlouho kávu míchal.
A zatímco můj domov poznenáhlu ztichal,
nořil jsem se v snění. Když vzpomínek vír vzlét,
tu v dýmu cigarety navracel se zpět
můj život minulý a k nohám tiše líhal
jak věrný pes. Od přítele jsem zdvíhal
dopis k očím svým a zamyšleně čet.
A mezi řádky rázem oheň kvetl,
žár vzpomínek tu vyvřel a teď svítí.
Takže jsem vlastně o minulém četl,
o dávno mrtvém a přece vlastním žití,
co mozek vylovil, co paměť donesla.
Jak za starých časů sed jsem do křesla…
