Navečer chtěli jsme uvidět lesy,
přivonět ke kůře, vydechnout lehce
- očím a uším však věřit se nechce:
sekery ve vzduchu tančí jak běsi!
Stáli jsme mlčky, za námi kdesi
zaúpěl pták a odlétl v dáli.
Sekery bleskly a pracovaly –
zelená nádhero, kde jsi?
Prošli jsme spáleným mořem
s velikým, velikým hořem,
sekerou poranění.
Bez šepotu zelených stromů
večerem došli jsme domů,
smutní a unavení.