Tak tuto větu jsem řekla naší chovatelce Soně, když oznámila, že má novou fenku Chodského plemene. A jak jsem slíbila, tak jsem také udělala. Před časem jsem se dozvěděla, že se chystá 15. - 16. 4. 2017 na Klubovou výstavu do Hradce Králové, kde žije rodina mé sestry. Hned mi bleskla hlavou myšlenka, že Soňu překvapím. A protože to bych nebyla ani já, kdybych vše pořádně nepromyslela a nepřipravila Soně s Pepou nějakou rošťárnu. Zkrátka a dobře, v pátek odpoledne jsem s Bertíkem nasedla do rychlíku a po dvou a půl hodinách jsme byli pohodlně v Hradci. Paní průvodčí měla pochopení, dovolila Bertíkovi ležet na sedačce, takže prospal celou cestu s hlavou na mém klíně. Moje sestra je také pro každou legraci, tak ochotně přistoupila na můj plán. V sobotu okolo desáté nás švagr dovezl do kempu, kde se výstava konala. Já, maskovaná slunečními brýlemi, jsem se se sestrou vydala hledat, kde se Soňa s Pepou nacházejí. Bertík čekal se švagrem v úkrytu... Měla jsem štěstí, Soňa právě nastoupila do kruhu pro mladé feny, kde jich bylo celkem 36!!! Konkurence veliká. Celkem se zúčastnilo výstavy 178 psů!!
Pepa stál za páskou, hned kousek od Soni, v ruce držel bílou igelitku, což bylo pro moji drahou sestru dobré poznávací znamení... VYRAZILA !!! Já jsem zůstala na protější straně a jen jsem se bavila. Vidím, jak došla za Pepu, nenápadně mi na něj za ním ukázala, a když jsem kývla, oslovila nic netušícího: " Jejda Pepo, jsi to Ty, kde se tady bereš?? " Pepa ztuhnul, koukal na cizí ženskou, ale slušnost mu nedovolila odbýt její nadšení." Ty si asi na mne nevzpomínáš, chodili jsme spolu na základku!!! ", pokračovala sestra a za neustálého mletí se jí dokonce podařilo z Pepy dostat, kam na tu základku chodil on. No, já jsem čučela, co tam spolu stále probírají, Soňa také zareagovala, ale jelikož se musela soustředit na dění ve výstavním kruhu, nezapojovala se. Po chvilce jsem se k těmto " spolužákům" vydala i já a zaklepala sestře zezadu na rameno se slovy: " Paní, neobtěžujte tady lidi!!! ".. Jelikož jsem měla kšiltovku a ty brýle, Pepa zaregaoval až za okamžik. Tak i Soňa.... Jejda, Evčo!!! Tak jsme se rozchechtaly, až nás jedna důležitá vystavovatelka musela napomenout, že se to na výstavě nesmí!!! Prý by mohli i Soňu vyloučit... Nojo, paní důležitá, ale raději jsme si nechali uvítací ceremoniál až po té, co byly fenky rozděleny podle pořadových čísel a Soňa mohla svobodně kruh opustit. Tak jsme se všichni objali, dorazil i švagr, a tak jsem tuto sešlost hezky vyfotila. Bavili jsme se líčením myšlenek, které letěly Pepovi hlavou:(((( Původně jsem měla v úmyslu zůstat po dobu celého vystavování, ale jelikož vedle kempu byl vojenská střelnice, kde se po celou dobu střílelo, Bert byl na šrot. Klepal se, dýchal jak před infarktem a dral se pryč. Tak jsme ještě prohodili pár slov a rozumně se odebrali do auta a odjeli domů. Počasí se jim tento den opravdu vydařilo, a když Sonina fenečka získala krásnou známku - VÝBORNÝ, nechybělo k velké radosti opravdu už vůbec nic.
Já jsem hned odpoledne odjela rychlíkem domů, tentokrát musel Bert ležet na podlaze. Ale jelikož jsem mu ustlala na osušku ještě moji bundu, zavrtal se do tohoto pelíšku a prospal opět celou cestu. Dokonce jsem jej musela v Rychnově u Jablonce n.N. budit. Přestože nás uvítal deštivý Liberec, na celkovém krásném dojmu z našeho výletu to nic nezměnilo.
