Následující básničku jsem napsala v květnu 1978 po poněkud nevydařeném výletu nás kamarádů z jednoho pracoviště, různě se svými rodinnými příslušníky, na Okoř. Stala se velmi oblíbenou. Myslím, že se hodí víc sem než do poezie. Posuďte sami.
(Přestože lépe působí, jsou-li verše psány pod sebou, napsala jsem je zde do řádků, abych nevytvořila příliš dlouhou nudli.)
Okoř pokoř / přilož nálož / učiň příkoř / tomu hradu / který bradu / pyšně tyčí / pasti líčí / aby pěšce / zlákal lehce / přijít k sobě / v každé době / a pak smál se / že ten hnal se / k svému cíli / víc než míli / v botě díru / v srdci víru / že ho čeká / náruč měkká / krčmy vnadné / pivo chladné / pokrm skvělý / číšník bdělý / a pak našel / taje kašel / dveře pevné / jimiž nehne / bledý zlostí / složil kosti / u zdi v prachu / plný strachu / tropil zmatky / jak jít zpátky / když se dítka / něžná kvítka / každé s boulí / k sobě choulí / hlady křičí / vítr fičí / voda z nebe / krutě zebe / velkým bodne / pití vhodné / a pak zase / v celé kráse / hledat cestu / kudy k městu / muž se honem / stává koněm / dítě jásá / jaká klasa / koním více / rudnou líce / míjí sice / Čičovice / v rytmu polky / Krajoholky / cíl je ale / dalek stále / zvonu tluky / Středokluky / bližních láska / strádá cháska / spěje v klusu / k svému busu / který v noci / tajnou mocí / jede zvolna / od Záporna / směrem k Praze / po své dráze / pěšec heká / náruč měkká / už ho vítá / skoro svítá / raněn v duši / jasně tuší / velké lání / od své paní / strach ho deptá / tiše šeptá / cítě příkoř / Okoř pokoř!
