Ve středu odpoledne jsem se vydala na procházku po Petříně. Jela jsem z domova autobusem ke Strahovskému stadionu a odtamtud jsem se vydala do Kinského zahrady na Petříně. Bylo dost zataženo, sluníčko probleskovalo velmi sporadicky. Brzy jsem přišla k regulovanému potůčku, je to provedeno neobvyklým způsobem, jinde, než v Kinského zahradě, jsem to neviděla. Podél něj jsem šla dolů, až jsem přišla k loučce, kde v mém dětství byl skleník-oranžerie. Zbyla tam jenom kašna s vodou a trávník. O něco níže jsem dorazila k mému oblíbenému kostelíčku Svatého Michala ze Zakarpatské Ukrajiny, který nikdy nevynechám při procházce těmito místy. Dávalo se kolem něj projít dozadu po úzké cestičce, která je neudržovaná od té doby, co z domu za kostelíkem, kde bydlívali lidé, je ruina. Pokračovala jsem dále v sestupu k vodopádům a jezírku. Ještě níže jsem přišla k Letohrádku Kinských, kde je umístěno Národopisné muzeum. Momentálně je tam výstava historie svateb. Tam se teprve musím vydat. V Letohrádku je hezká kavárna. kde jsem si chvilku odpočinula a dala si zmrzlinu se šlehačkou. Potom jsem pomalu pokračovala k hlavnímu vchodu na náměstí Kinských. Na loučce kousek před vchodem bývala socha mladé dívky. Před několika lety zmizela, vypadá to na zloděje kovů. Ale památný strom tam zůstal, je tak obrovský, to nejde odnést. Je to platan javorolistý, stáří je odhadováno na 180 let. Přestože mě některé vzpomínky z dětství na to, jak tato místa vypadala, trochu rozesmutnily, procházka byla příjemná a také jsem při ní ocenila nové úpravy cest, nová zábradlí a lavičky. Zahrady na Petříně jsou krásné v každé roční době. Příště se vydám do Seminářské zahrady.
I když se mi líbí, když jsou fotografie vloženy do článku, tak dávám přednost tomu, dát je za článek, aby si bylo možno na ně kliknout a prohlédnout si je zvětšené. To se mi nikdy nepodařilo u fotek vložených v článku. Snažila jsem zlepšit orientaci vylepšením popisek fotek.
