Slůvko už je ošklivé. Jednak vyjadřuje rychle ubíhající čas, jednak je důkazem porovnávání toho, kdo z nás je rychlejší, schopnější, výkonnější. Kdybychom ho nepoužívali, bylo by nám lépe. Zkusme se tedy letos zamyslet pokaždé, kdy se nám bude cpát do našich myšlenek a slov. Zkusme v letošním listopadovém a prosincovém předvánočním čase slovo už používat co nejméně. Půjde to? Zpočátku jen velmi těžce, jsme na něj totiž zvyklí.
Tady je hovor dvou šedesátiletých kamarádek: „Všimla sis toho? V supermarketu už mají Vánoce!“ „Zešíleli. Je začátek listopadu a oni už prodávají kolekce a vánoční cukrovinky. Ale už jsem si něco vánočního nakoupila, protože pak už třeba nebude tak velký výběr.“
„A máš už zásobu másla?“
„To víš, že už jo. Beztak pak bude ještě dražší.“
„A už víš, kolik druhů letos budeš péct?“
„Už vím, že letos méně než loni. Už jsme se v rodině dohodli, že to letos nebudeme přehánět.“
„A co dárky, už něco máš?!
„My si už v listopadu řekneme, kdo by rád jaký dárek, složíme se nebo si to vzájemně koupíme, ať už pak máme klid.“
„Máš pravdu, to je nejlepší mít už všechno vyřešeno v listopadu.“
Zkrátka, začal čas, kdy se většina z nás dostává do zrychleného rytmu ve snaze vše co nejefektivněji vymyslet, zařídit, nakoupit, připravit, tak abychom si mohli říct: Už to všechno máme. Předvánoční čas je totiž dobou největšího sociálního srovnávání. „Díky sociálnímu srovnávání budujeme svou sebehodnotu především na tom, jak nás vidí ostatní nebo jak se s nimi porovnáváme. Cítíme se sebevědomě, pokud máme lepší auto než soused, větší plat než kolega a šikovnější děti než sestra. V podobném duchu se chováme před Vánocemi, potřebujeme se srovnávat, kdo koupí dražší, vtipnější nebo trefnější dárek, kdo má vše lépe připraveno. Vymanit se z pasti sociálního srovnávání znamená skutečně se osvobodit. Je to začátek možnosti začít jednat svobodně a rozumně,“ míní psycholog Dalibor Špok.
Ano, všichni to víme. Ve skutečnosti ale přesto běžně dochází k těmto situacím: „Co to je? Tolik mouky, másla, cukru? Šílíš? Kolik se toho letos chystáš péct?“ „Ale původně jsem si říkala, že letos udělám jen tři druhy. Ale Jarka se chystá na velké pečení, tak by bylo blbé mít jen tři druhy.“ „Co je ti po švagrové Jarce? Řekli jsme si, že to přece letos nebudeme s utrácením na Vánoce přehánět.“ „Jasně, ale jak by to vypadalo, kdybychom pak k máti přišli jen s třemi druhy a Jarka s deseti?“ Přitom právě šílenství kolem přípravy vánočních pochutin je typickou ukázkou současné honby za dokonalostí a sociálního srovnávání, které dříve nebylo tak výrazné.
„Vánoční cukroví připravované hospodyňkami v minulém století se značně lišilo od vánočních laskomin, na které jsme zvyklí dnes,“ uvádí Valburga Vavřinová, autorka knihy Malá encyklopedie Vánoc. „Cukroví bývalo méně a nezhotovovalo se z tak nákladných surovin,“ podotýká. Ano, kdysi opravdu nebylo zvykem nakupovat kilogramy másla a přitom nadávat, že máslo je drahé.
Používání slova už je spolehlivou cestou, jak listopad a prosinec prožít v nespokojenosti a stresu. Je proklatě těžké změnit zvyky a nervozitu z toho, že sousedka už má lednici narvanou máslem a umytá všechna okna, zahnat procházkou a popíjením svařáku na předvánočních trzích. Ale kdo to dokáže, je zpravidla klidnějí a spokojenější, než ti, kterým v tomto čase pravidelně mysl ovládají věty začínající slovem už.
