Nastalo nejkrásnější období roku, nastal adventu čas. Čas zklidnění, rozjímání, smíření.
Jsme tady na íčku taková trochu zvláštní komunita. Navzájem se podporujeme, někdy se i prudce pohádáme, ale pořád dokážeme spolu mluvit, a když je potřeba, podat i pomocnou ruku. Velká většina z nás má své rodiny, přátele, střechu nad hlavou. Ne všichni naši vrstevníci mají toto štěstí.
Jsou lidé, kteří jsou sami ve svých domovech, nemají s kým pohovořit, nikdo za nimi nepřijde a oni také už nikoho nečekají. Nemluvím teď o lidech bez domova. Mluvím o těch, kteří sice mají střechu nad hlavou, ale ..... však víte, jak to myslím.
A tak mě napadla taková věc. V našem pečovatelském domě se jistě najde někdo, pro koho jsou vánoce jen prázdné, smutné slovo a zaprášené vzpomínky. Alespoň u jednoho člověka si zahraju na Ježíška.
Nepřidáte se ke mně? Nevíte o někom ze sousedství nebo z vašeho domova důchodců, který nikoho nemá a nikoho tak nečeká? Na Ježíška už dávno nevěří. Což takhle jeden každý z nás připravit pro osamělého člověka nějaký balíček - cukroví nebo trvanlivé potraviny či třeba ponožky, rukavice a nebo něco jiného, co vás napadne. Zabalit do krásného papíru a úplně anonymně, cestu a způsob si jistě každý najde, obdarovat potřebného.
Proč anonymně? Protože za to nic nechceme, ani smutný pohled, ani vděčnost. Jsme přece Ježíšek.
Nepotěšíme všechny osamělé duše, ale pár určitě ano. Jen, prosím, jednejme citlivě, abychom svým dárkem neublížili.
Vaše Elena
