Vždycky jsem měla "rozežrané" psy, ale rekordy v obžerství držela dalmatinka Gajka. Kvůli chovnosti musela absovovat výstavy a bonitaci, což vzhledem k jejímu apetitu začal být velký problém, jelikož jsme jí museli omezovat příjem potravy. První výstavu za třídu mladých jsme podcenili a tím pádem do posudku dostala komentář: "Nádherná fena, bohužel v současné době ve vynikající výživné kondici. Doporučujeme shodit několik kg." Při kohoutkové výšce 54 cm vážila 27 kg! Ideální váha měla být 20 kg! Před dalšími výstavami jsme úzkostlivě dbali na dodržování denních dávek, ale přesto byla pořád o něco silnější než ostatní feny, protože se nedala uhlídat. Baštila všechno, nepohrdla ani suchým rohlíkem nebo chlebem a neustále slídila všude, kde by se dalo něco slupnout. Jakmile vyběhla ven, jako šílená obíhala popelnice a u rybníka pečlivě pátrala, zda rybáři nezanechali v trávě návnadu na ryby. Jednou jsem uklízela tašku s nákupem a na stůl položila máslo. Odběhla jsem na toaletu, a než jsem se vrátila, máslo zmizelo. Gajka dělala jakoby nic, ležela v pelíšku a kroutila hlavou. Během dvou dnů z ní vyšel papír od hledaného másla, takže bylo vše jasné. Aby maskovala stopy, požírala důkladně obaly.
Synovi jsem připravovala do školy pravidelně svačinu a pokud neměl hlad, přesunul ji do látkové tašky s věcmi na tělocvik. Doma v předsíni odhodil tašku na zem. Druhý den začal křičet, že mu někdo vykousal v tašce díru. Gaja tašku prokousala, aby se dostala na sáček se zbytkem chlebem a pomazánkou! Nebo jsem nechala v kuchyni přes židli ležet bundu a v kapsách zůstalo několik piškotů. Gajka sešla v noci tajně dolů, vyjedla piškoty a bundu zdobily místo kapes dvě díry. Museli jsme před ní všechno zabezpečovat, ovšem problém byl, že druhý dalmatin Artík měl zálibu v otevírání dveří po celém domě, včetně vytahování klíčů, a ona toho řádně využívala. Občas se stalo, že spořádala stydnoucí bábovku na stole, misku s cukrem, který jsem nestačila včas uklidit, nebo odklopila víko a vysypala zásobník s krmením. Ráno tahala břicho po zemi a my jsme museli na veterinu. Doktor už nás znal a jen kroutil nevěřícně hlavou.
Nejlépe se měla u mé maminky, která ji hlídala 2x do roka, když hárala (kvůli Artíkovi), a přes náš přísný zákaz ji vykrmovala. Nikdy bych nevěřila, jak pes dokáže zdvojnásobit svůj objem během dvou až tří týdnů. Po příchodu domů jsme se všichni hádali, kdo s ní bude chodit ven, neboť vypadala jako malý tank. Když je tlustý pes, není to až tak hrozné, protože má velikou hlavu a tlapy. Jenže naše Gajka jako správná dalmatíní slečna měla tenké nožky a malou hlavičku, což působilo groteskně při konfrontaci s mohutným tělem. Několik měsíců trvalo, než nabrala zase správné proporce. Tento kolotoč trval pět let, než jí vyoperovalli kvůli závažným problémům dělohu a tím odpadl důvod oddělovat ji od Artíka.
