Zážitek z letošního roku, o kterém bych se chtěla tady zmínit, vlastně navazoval na události z roku ještě předešlého.
Po operaci ramene, na podzim 2016, si pan doktor přes kosti usmyslil, že potřebuju lázně. Tak jsem oběhla byrokratické kolečko a zažádala o ně. Nikdy jsem v lázních nebyla. Ani po nich netoužila. Ale koncem prosince přišel dopis z Janských Lázní v tom smyslu, že mně děkují za dobrý výběr a že další informace o nástupu dostanu do tří týdnů. Uběhl leden – a nic. Dost mi to znervózňovalo. Informace od kamarádek (např. o náhlé zprávě okamžitého nástupu), spojené s mým přehnaně zodpovědným přístupem, přikládaly polínka na rozžhavené uhlíky stresu.
Tak jsem tam zavolala. Milý, mladý hlas sdělil, že mi právě odeslali dopis. Nástup se má uskutečnit teď v únoru dvacátéhodruhý. Hned jsem v kalendáři vyhledala, že dvaadvacátého února je středa a červeně zaškrtla. Radovala jsem se, že mi zbývá téměř měsíc. Zanedlouho přišel dopis. Ještě v brýlích na dálku jsem prolétla ve spěchu záhlaví s termínem nástupu. Zaznamenala jsem nějaké dvojky. Pak s brýlemi na blízko už moje oči pročítaly důležité informace o věcech a dokladech, které musím vzít s sebou. Hlavně upozornění na dodržení termínu a času nástupu.
Byla nedělní půlnoc, devatenáctého února. Protože jsem sůva, chodím spát kolem druhé ráno. Tiskla jsem nějaké fotky a napadlo mě okopírovat pozvánku do lázní (kdybych ji náhodou potřebovala navíc). Jak tak koukám na kopii, můj zrak se zaryl do data nástupu. Ten se shodoval se dnem, který už téměř čtvrt hodiny probíhal. Dvacátý únor. Několikrát jsem prohlížela ďábelskou dvacítku. Ještě před půl hodinou jsem si pochvalovala pěkně zvládnuté úkoly se dvěma volnými dny na sepsání seznamu, vyprání i vyžehlení prádla a klidné balení. Odvoz byl domluven na středu.
Na to, co se ve mně tenkrát dělo, nemohu ani pomyslet. Žaludek se usadil v hlavě a duše plula v mrákotné mlze.
Naštěstí odvoz zaslechl noční telefon. Já zmateně balila do půl páté ráno.
Dvacátého února v jedenáct hodin dopoledne jsem stála před přijímací recepcí Janský Dvůr. Jak se mi to podařilo, netuším.
Kromě téhle historky byl pobyt v lázních nádherný. Ale to bych mohla vyprávět už další zážitek roku 2017.
