Generace dnešních seniorek měla velké štěstí. Mládí prožívala v šedesátých letech, době značně uvolněné, veselé, kulturní, ale hlavně, v době minisukní. Jinými slovy, při pohledu na mnohé současné módní vlny si mohou dámy směle pomyslet, že za jejich mládí byla móda sice výstřední, ale slušivá. Jasně, ne každá dívka či žena měla v mládí postavu, při které si ultrakrátké sukénky mohla dovolit. Ale jak už to bývá, módní trend se nakonec rozšířil tak, že je nosily téměř všechny.
„Byl to šok, ale ve společnosti tehdy panovalo celkové uvolnění, proto se minisukně tak ujaly,“ říká historička Jana Máchalová. Mimochodem, jistý britský novinář v roce 1967 napsal, že nikde jinde neviděl sukně tak krátké jako v Praze.
Všechno to odstartovala žena jménem Mary Quantová, i když někteří znalci dějin módy upozorňují, že stejně velký podíl na módě minisukní měl francouzský návrhář André Courreges. Ale Mary nakonec sklidila zásluhy a v jednom z rozhovorů tehdejší dobu popsala takto: „Londýn se postavil proti dámské a luxusní módě, jaká vznikala v Paříži. Lidé toužili po změně, po uvolnění. Dobrý návrhář musí umět ducha doby zachytit a interpretovat jej ve formě oblečení dříve, než ostatní začnou cukat konečky nervů. Já dokázala začít v okamžiku, kdy se ve vzduchu začalo něco tetelit.“
Mary vytvořila styl do té doby nevídaný. Krátké vlasy, krátké sukně, k tomu výrazně nalíčené oči. Takové modelky se začaly objevovat na přehlídkách a v časopisech. A protože v tehdejším Československu poněkud povolil tuhý režim a zahraniční časopisy se sem začínaly dostávat, Češky, tradičně velmi zvídavé a šikovné, začaly zkracovat sukně jako divé. „Například pro úspěch v Semaforu byla minisukně dosti podstatná. Pánové Suchý i Šlitr si na ně dost potrpěli,“ podotýká se smíchem zpěvačka Miluše Voborníková, jedna z typických představitelek generace nosící mini.
Mary Quantová spolu s manželem měla v Londýně butik s názvem Bazaar a mezi její klienty patřili především umělci a studenti. V roce 1963 zvítězila v soutěži Šaty roku, kterou pořádalo britské Muzeum módy v Londýně. Čím dál více se o ní mluvilo, čím dál více Britek chtělo mít od ní jednoduché, krátké šatičky. „Sama jsem nosila krátké sukně, ale zákaznice pořád chtěly ještě kratší a kratší,“ vzpomínala později.
Extravagance a odvaha. To jsou výrazy, které ji asi vystihují nejlépe. Klidně poslala modelky na přehlídku v kozačkách z PVC a z plastu klidně udělala i límeček na šaty. Postupně měla svých butiků jen v Anglii sto padesát a další vznikaly v jiných zemích. Její styl začaly vyznávat filmové a hudební hvězdy. A protože šlo o jednoduché střihy, mnohé ženy si takové šaty či minisukně dokázaly samy šít doma, což byl případ zejména děvčat vyrůstajících v Československu a dalších socialistických zemích, do kterých se běžně zahraniční modely nedovážely. Nemysleme si však, že to Mary měla jednoduché. Puritáni se do ní pořádně naváželi. V britských novinách se dokonce objevily názory, že vyzývavými sukýnkami způsobuje obtěžování žen, ba dokonce, že tak muže vyzývá, aby ženy znásilňovali.
Mary loni oslavila 83 let. Stáhla se už před časem z veřejného života. Což ale neznamená, že ji svět nezajímá. V jednom z posledních rozhovorů uvedla, že současné mladé ženy na jedné straně obdivuje, protože si užívají života jako žádná generace před nimi. Ve své autobiografii z roku 2002 napsala: „Vznikl nový druh. Superženy. Tyto ženy mají postavy atletek a sedí jako muži, s koleny od sebe. A děti mají jejich příjmení.“ Z knihy se dá vyčíst mezi řádky, že přestože vždy propagovala styl vyjadřující, že žena má být veselá, samostatná a nespoutaná, samostatnost a snaha rovnat se mužům ji u některých současných mladých žen trochu děsí.
Každopádně je dobré si na Mary občas vzpomenout. Poznamenala život celé generace. Protože móda není jen to, co si oblékáme, ale je to i vyjádření způsobu našeho života, našich myšlenek, našich postojů. Ženy, které měly v šedesátých letech odvahu radikálně zkrátit sukně, tedy vlastně byly svým způsobem hrdinky. Naznačily světu, že nejsou další generace upjatých paniček, ale naopak holky s touhou po svobodě a seberealizaci. Je dobré na to nezapomínat, byť je těm holkám nyní kolem sedmdesáti i více.
