Možná se zrovna ptáte, jak je ten nadpis myšlený? U sousedů přece žádný masopust nebyl. A máte pravdu, v naší obci se masopust také ještě nezavedl. U vás také ne?
K naší i vaší škodě. Neboť hezkých a veselých chvil v našich životech stále nějak ubývá. Nehledě na to, že tradice by se měly dodržovat.
A teď už se dostávám k tomu masopustu u sousedů. V sobotu 10. února letošního roku se ve Zlatých Horách, které leží jen pouhých 12 km od naší obce – takže vlastně sousedé, konal již druhý ročník masopustního průvodu.
Na webových stránkách napsal Klub přátel Zlatých Hor, pořadatel masopustu:
Podpořte naše tradice, abychom nemuseli žehrat na příliv cizího. Udržování tradic je nejlepší obranou před ztrátou vlastní identity.
A v duchu těchto dvou prostých vět jsem mohla být součástí veselého, nebojím se říci, přímo bujarého masopustního průvodu, kde nechybí statný medvěd, sličná Sněhurka (trpaslící mají volno - je sobota) no sličná, jak se to vezme, pak jsou tu nějaké ty čarodějnice, víly, několik tajuplných mnichů a další bytosti z pohádkového světa. Hlavně však nechybí dobrá nálada, která se nese celou ulicí, zastaví se u příbytků a vstoupí do lidských srdcí. Ulicí se nese hlahol, zpěv a živá hudba. Spolek Kahancových tanců nepotřebuje playback ba ani elektřinu, protože zpívají od srdce a z plných plic. Vyhrává heligonka, ozembuch a basa tvrdí muziku. Statně jim sekunduje i již zmíněná sličná Sněhurka, panečku to je hlas! K pochodu se nejlépe hodí Jesenický dupák, již po několikáté se začíná zpěvem „Masopust není půst, my sme čtveráci...“ A už je vítají na první, druhé, třetí ... zastávce. Panimámy zvou masopustníky dál, hostí je koláči, najdou se i řízečky, klobásy, obložené chlebíčky, jednohubky. Ani pán domu nezahálí, častuje masopustníky většinou dobře odleženou slivovičkou, která ve skleničkách pěkně řetízkuje. Panímáma či zdejší děvče má právo si skočit s mědvědem, což má blahodárné účinky na celé pokolení. Za odměnu je slyšet písnička: „Došli sme k vám na zápraží aji mladí, aji staří. Esli nám nedáte pěstí, vinšujem vám samé štěstí. Vinšujem pánu i paní štědré boží požehnání. Vinšujem tomuto domu štěstí, zdraví, lásku k tomu.“ A pokračuje se s poděkováním a další písničkou směrem k nádraží. Tam už čeká červený víkendový motoráček, který protentokrát bude uhánět zlatohorskou krajinou plně obsazený. Masopustní průvod pokračuje přes Ondřejovice do Dolního Údolí, obě tyto obce jsou totiž součástí Zlatých Hor. V tom je zřejmě zlatohorský masopust poněkud jiný než v ostatních obcích. I když průvod není až tak početný, čítá jen několik desítek veselých účastníků, určitě drží několik rekordů. Kde jinde mohou říci, že se masopustníci přepravují vlakem? A pokračují přes dvě vesnice? Před nádražím nastala „hodina pravdy“ a ti odolnější nastoupili do vyjímečně přeplněného vagónu s bujarým zpěvem masopustních popěvků. Celá trasa měří bezmála osm kilometrů a z toho se necelé tři kilometry masopustníci přepravují vlakem.
Masopustníci vystupují, aby se vydali dál vlastním pohonem, loučím se s nimi. A doufám, že za rok na shledanou.
Připravila jsem pro vás, jak jinak - nedám si pokoje - veselou fotoreportáž.
