Koprovka, rajská, ledvinky, špenát, pórková polévka. Snad každý má seznam jídel, která nemá rád. Často k nim nechuť získal v dětství. Důvody jsou různé. Některé mu nechutnaly ve školní jídelně, do jiných ho nutili rodiče, některá se mu prostě nelíbila. A tak k nim získal averzi, se kterou žil řadu let. Pak se ale někdy něco stane. Třeba si dá po třiceti letech koprovku. V dobré restauraci nebo u někoho doma, kdo dělá koprovku úplně jinak, než ji má dotyčný zafixovánu z dětství. A ejhle, zázrak, koprovka je najednou dobrá, chutná, jiná, skvělá. Člověk má na ni chuť i v dalších dnech. Najednou si ji dává v restauracích, zkouší si ji udělat doma.
Je to prý naprosto přirozený jev, protože chutě se v průběhu lidského života mění.
Z několika vědeckých studií vyplývá, že lidé zpravidla přicházejí různým věcem na chuť až v dospělosti, přesněji po dovršení dvaceti let. Do té doby se není třeba divit ani zlobit, že děti a mladí lidé často říkají: fuj, tohle nejím. Aniž by vlastně byli schopni vysvětlit proč.
Výsledkem je, že mnohé děti jedí stále stejná jídla. Palačinky, těstoviny s kečupem, hranolky. Zkrátka jim chutnají, vyžadují je. Rodiče a prarodiče se do nich marně snaží dostat ryby, zeleninové saláty.
Britští vědci dokonce používají výraz gastronomický věk a vytvořili žebříček jídel, které lidem zpravidla začnou chutnat až od dosažení určitého věku. Patří k nim například česnek, olivy, luštěniny, zkrátka jídla, která zpravidla lidem nechutnají v dětství. Říká se jim dospělé potraviny. No ano, dítě, kterému by chutnal například grilovaný lilek, krevety, olivy či kozí sýr, je naprostou výjimkou. Zatímco s přibývajícím věkem tyto jídla mnohdy začnou považovat za delikatesu.
„Problém je, pokud dospělí děti do nějakého jídla nutí. V mládí totiž často podléháme vizuálními nebo čichovému podnětu a získáme dojem, že některé jídlo prostě není dobré. Později, za mnoho let ho ochutnáme a najednou nám vůbec nevadí,“ uvádí nutriční specialistka Karen Poole, která měnící se chutě lidí zkoumá.
Mezi takzvané dospělé potraviny jednoznačně řadí následující: česnek, ančovičky, olivy, sýry s plísněmi na povrchu, křen, špenát, avokádo, chřest, lilek, fazole, okurky. K těm se prý propracujeme, až jsme takzvaně gastronomicky dospělí, i když samozřejmě ani v této oblasti neplatí nějaká striktní pravidla. Někomu prostě špenát nechutná celý život a někdo si ho radostně dává už od dětství.
„S problémem, že se rodiče či prarodiče snaží děti nutit do nějakého jídla, se setkáváme poměrně často. Mnohdy tím dítěti nějaké jídlo znechutí. Zajímavé přitom je, že je mnohdy nutí do jídla, které dospělí sami nejedí,“ říká lékařka Kateřina Cajthamlová. Za nevhodné považuje dávat dětem zkoušet příliš brzy právě potraviny, které jsou označovány za takzvaně dospělé. Tedy stravu s výraznými, kořeněnými chutěmi, mastnou, hodně osolenou.
Každopádně rozdílné a měnící se chutě vyvolávají v mnoha rodinách rozruch.
„Babička je zvyklá silně solit a my se naopak snažíme solit málo,“ vypráví čtyřicetiletá Klára. „Jenže naše desetiletá dcera je silně slaným jídlem u babičky nadšená. Takže u ní takzvaně pěkně papá, babička se raduje a my jsme naštvaní, že do sebe dostává zbytečné množství soli. Navíc se už po solničce shání i doma. Nevíme, co si s tím počít, protože babička je samozřejmě naštvaná, když se řekne cokoli, co se týká jejího způsobu vaření,“ tvrdí.
Zajímavou zkušenost má v tomto směru i pětašedesátiletá Olga. Celý život byla přesvědčena, že nesnáší parmazán, sýry s plísní, zkrátka chuťově výrazné sýry. Prostě je nejedla, protože měla z dětství zafixováno, že jsou nedobré. „Kdysi mi je maminka dala zkusit, přesně jsem si pamatovala tu chuť. Táta je přivezl z Itálie, celá rodina se nad nimi rozplývala a já je plivala z pusy ven. Od té doby jsem takové sýry nikdy nejedla. Okusila jsem je znovu až po šedesátce, na dovolené v Itálii. Od té doby se po nich můžu utlouct a nedělám nic jiného, než že ochutnávám nové a nové exotické druhy sýrů,“ vypráví.
Nejvýrazněji se podle vědců mění chutě u žen v období přechodu. Je to prý podobné jako když změnu chutí pozorují ženy v těhotenství. Ale dámy v přechodu jsou prý na tom ještě hůř, jen se o tom příliš nemluví. Rozbouřené hormony v jejich tělech vyvolávají ukrutnou chuť na sladké nebo naopak na slané, ostré, výrazné pokrmy. Těžko tomu odolat a je to jeden z důvodů, proč právě v tomto období hodně žen přibírá na váze.
Takže, ať už jsme v jakémkoli období, je dobré vědět, že nic netrvá věčně. Jestliže vnoučata odmítají špenát či rybu, může se klidně stát, že za třicet let budou ryby a špenát patřit k jejím nejoblíbenějším jídlům.
