Trpělivou poradkyní nám bude paní Hana Thielová ze středočeské obce Velim, která se malováním vajíček ve svém volném čase zabývá již řadu let.
S kamarádkami a s tvůrčí invencí zdejších hospodyněk, pořádala také mnoho velikonočních výstav, na něž se rádi přišli podívat děti i dospělí. Nechyběli ani návštěvníci z širšího okolí. Každá podobná akce vždy přispívá k udržení tradičních svátků jara.
Vlastně to není tak složité…
Malovat můžeme na vajíčka uvařená i vyfouknutá, bílá i hnědá, slepičí i pštrosí. Kropenatá raději kombinujeme do věnečků ve své přírodní podobě. Pro tentokrát zvolíme zdobení s pomocí roztaveného včelího vosku. Co k tomu budeme potřebovat?
„Samozřejmě vajíčko. U uvařeného musíme vysledovat správnou teplotu pro nanášení vosku, nemělo by být příliš teplé, ani studené. Vyfouknuté vejce umyjeme nejlépe ve vodě s přípravkem na mytí nádobí, aby se odmastilo a určitě nesmíme zapomenout na ruce. Měly by být skutečně čisté a suché. Jinak není třeba žádného složitého zařízení. Já používám jednoduchý kahan pro rozehřátí čistého včelího vosku, někdo jej nahřívá třeba nad svíčkou. Na barevné linky pak do horkého vosku rozdrobím kousek voskové barvičky, jako „nádoba“ mi úplně postačí malé kovové víčko. Do prázdné tužky od fixky vložím špendlík s kovovou hlavičkou, kterou pak namáčím do vosku. Malovat mohu začít na bílé, ale už i na obarvené vejce. Na bílém po obarvení zůstane namalovaný vzor bílý, na barevném původní odstín, přičemž okolí mohu znovu přebarvit. Takto lze kombinovat různé barvy i vzory. Po zaschnutí vosku vajíčko znovu nahřeji a pomocí hadříku postupně otřu.“
Kde se rodí inspirace?
Hanka nám prozradila, že prapůvodním velikonočním malířem v jejich rodině byl tatínek, od něhož něco odkoukala. Jenže tehdy se malovalo především na uvařená vejce, a ta poměrně bleskově padla za oběť koledníkům, což jí přišlo docela líto. Samotnou ji zdobení vajíček začalo zajímat na střední škole.
„Vzory se vymýšlím sama, občas mě zaujme určitý motiv na pohledu nebo v některém z časopisů. Nemám ráda, když se pouze opakují. Snažím se o symetrii. Každá čárka znamená jedno namočení do vosku, nadvakrát se to dělat nedá. A pokud se spletete, je „proces“ nevratný. Ale někdy i tak mohou vzniknout velice zajímavé vzorečky. Vařená vejce barvím klasickými potravinářskými barvami, na vyfouknutá ale používám též barvy ve spreji. Občas si připadám tak trochu jako v alchymistické dílně. Některé barevné „polotovary“, samozřejmě vyfouknuté, už mám předpřipravené od podzimu. Skutečně záleží i na teplotě, za níž se stříkají. To nechávám na manželovi, který je natažené na drátku v předstihu obarví.“
Kombinace pro potěchu
Poslední dobou paní Thielová zkouší do vajíček také „vrtat“. Domalovaná bílým voskem pak vypadají skutečně jako krajková. Vyžaduje to však opravdu pevnou skořápku, ostrý pilník, a také spoustu trpělivosti. I na posledním „vrtu“ můžete klidně ztroskotat, přičemž o vašem klidu si v tuto chvíli troufnu zapochybovat.
„Těší mě vymýšlet stále něco nového. Krásná jsou vajíčka od perliček, v kombinaci hnědé a bílé. U těch s otvory si předkreslím tečky, aby vzorek zkrátka neujel. Pilníček musíte dát kolmo, jinak se skořápka okamžitě vyštípne. Zatím je pomalu zkouším domalovávat, dá to poměrně velkou práci. Kolem otvoru nanáším vosk vícekrát, najednou to většinou nevyjde. Ale vše nakonec závisí na cviku.“
Dá se pracovat i s papírovým provázkem a nalepovanými sušenými kytičkami. Technik je skutečně spousta. Vajíčka omotávaná bavlnkou, drátkovaná, vyškrabovaná na podkladě černé tuše, s nalepovanými ovesnými vločkami, skelet obalený v máku, ale i s háčkovaným „oblečky“. Krásné jsou věnečky, obvykle ze sedmi či devíti vyfouknutých vajec navlečených do kruhu na drátku, oddělených mašličkou.
„Zde se uplatní pravidlo ´V jednoduchosti je krása´. Dávám přednost jednotně namalovaným exemplářům, proloženým opět mašlí stejného vzoru. Ale protože je dnes spousta krásných mašliček od jednobarevných po různé kostičkové variace, nemusíte se obávat, že by vzniklo něco fádního. Abych nezapomněla, u jednotlivých vajíček, která chceme třeba někam zavěsit, si mašličku předem spojím a protáhnu špejlí, nahoře mi zůstane očko, dole uzlík s ozdobou či bez. Uvázat si tam můžete cokoliv.“
A pak už jen stačí výzdobu doplnit jarním kvítím, v květináči vypěstovaným osením, které může nahradit i vyrýpnutý kousek drnu s fialkami či sedmikráskami. Však víte: fantazii se meze nekladou...
Zbývá už jediné: Popřát vám krásné svátky!