Druhý den po příjezdu do Říma byl ve znamení poznávání nejmenšího státu na světě – VATIKÁNU. O tomto státečku se vedou legendy, pověsti, ale i informace, které více odrazují, než lákají. Hlavní problém do vstupu tohoto památného státečku se nazývá… Fronta davu chtivých turistů, čekající na lístky do Vatikánu.
![]()
Myslel jsem si, že jsme na fronty zvyklí, protože každý z nás si pamatuje z minula fronty na košíky, když se dovezlo maso, v sobotu rohlíky, nebo předvánoční boje na vánočky v Pramenu. Skutečnost předčila i ty nejdivočejší představy. Podél zdi od vchodu do Vatikánu se táhla fronta… Skoro od nevidím do nevidím. Čekací doba 2, 3, ale i více hodin… v horku, na sluníčku, bez možnosti si sednout, občerstvit se, byla pro nás strašná představa. Ale je tu zas jedno východisko. Přes internet si vyberete den, hodinu návštěvy, zaplatíte předem lístek, no a půlhodinku před vstupem se dostavíte do cestovní pobočky, která se zabývá prodejem lístků do Vatikánu. Dostali jsme mapku, audio průvodce se sluchátky, a dokonce vyfasovali průvodkyni. Z pobočky jsme prošli uličku, a už jsme byli u vchodu. Bočním vchodem jsme prošli pokladny, kdy nás turisté pohledy doslova zabíjeli, a už jsme byli uvnitř Vatikánu.
![]()
Na malém náměstí nás průvodkyně pomocí velkých info tabulí s foty seznámila s historií Vatikánu a dostali jsme se do míst, která na nás dýchala posvátnou atmosférou. Chodby lemované sochami, místnosti plné obrazů s církevními tématy, až jsme došli do basiliky sv. Petra.
![]()
Krásný kostel s bohatě zdobeným stropem, hlavní chrámovou lodí, a bočními loděmi, plně zdobenými sochami, obrazy a zlatými doplňky. Vše bylo podmalováno hudbou varhan. Dokonce jsme se v jedné boční lodi mohli účastnit mše.
![]()
Bohužel, naše průvodkyně neuměla světový jazyk češtinu, mluvila pouze anglicky a italsky, a ani ty kecafony se sluchátky, které jsme měli na krku, češtinu neznaly. Takže cokoliv nás zaujalo a podrobněji jsme si to prohlíželi, už ta naše placená živá navigace halekala a mávala deštníkem nad hlavou, abychom šli.
![]()
Jediná nevýhoda exkurze vedené průvodci. Časový limit je dán, koukej a cupitej. Těšil jsem se na hlavní magnet Vatikánu pro turisty, a to návštěvu Sixtinské kaple.
Došli jsme před vchod, a průvodkyně nás informovala, že máme projít kaplí, a zadním východem ven, kde budeme pokračovat do muzea Vatikánu. Bylo mi divné, proč s námi nejde, a vzápětí jsem na to přišel. Představte si dlouhou širokou místnost s vysokým stropem plně nacpanou turisty, kteří se pomalu, co noha nohu mine, tlačí, aby se dostali ven. Kaple má holé stěny do 1/3 výšky, pak jsou tři pruhy malovaných obrazů, kde jsou vyobrazeny ikony výjevů z bible. Andělé, svaté postavy, atd. Totéž celý strop, a jedna celá stěna nad vchodem.
Od vchodu každých 5 metrů stojí placený naháněč, který ukazuje rukou dopředu, a druhou mává zběsile bez přestávky, aby každý návštěvník se nezastavoval, nefotil, a tlačil se vpřed. Do toho se každé dvě minuty ozýval hlas z reproduktoru…“Attenzione,… Silenzio“ Což znamená v češtině TICHO. Ale k počtu návštěvníků to bylo téměř nemožné. Protlačili jsme se ven a byli jsme rádi, že jsme ten Vatikánský lis na těla přežili. S porovnáním baziliky sv. Petra, ale i ostatních bazilik v Římě, co dodat. Sixtinská kaple velice zklamala. Riskoval jsem, a přece jen nenápadně pořídil obrázky kaple.
![]()
Ale v tom ruchu a ostrých pohledech ostrahy, která okamžitě po každém, kdo zvedl mobil k výši hlavy, vystartovala rázným NONO, NO FOTO, NO VIDEO a z očí bylo vidět, jak by vás nejraději roztrhali na kusy, nešlo ani moc zaostřit
![]()
Z kaple jsme se dostali na Vatikánské náměstí a tam jsem si vydechl a řekl „UFF a máme to za sebou“.
![]()
![]()
Odcházeli jsme z Vatikánu pěší zónou plnou kavárniček a prodejniček suvenýrů s tématikou Vatikánu. Otočil jsem se na konci ulice na Vatikánské náměstí s kopulí basiliky sv. Petra, a oddechl jsem si. Přežili jsme.
![]()
No a dostávám se nakonec k té poznámce v prvé části tohoto povídání, a to o té igelitové tašce. Když jsme procházeli v muzeu chodbou s obrazy a obrázky, zastavil jsem se u obrázku, u kterého seděla mladá sympatická žena. Koukal jsem na obrázek, a zaujalo mne info tabulka, která mi drze práskla, že ten obrázek o rozměru asi 38x 25 namaloval malíř Vincent van Gogh.
![]()
Optali jsme se, zda je to originál. Ano, je, jako každý obraz ve Vatikánu. Před obrázkem natažen provaz, asi tak 1 metr od něj. Stačilo se natáhnout a mohli jste obraz pohladit. Naše průvodkyně nám jen tak od boku řekla jeho cenu. Málem jsem omdlel, když jsem si to spočítal. Ten obrázek s tím motivem, co vidíte, tak jeho cena je 55 000 000 EU. Vzal jsem mobil, kalkulačku, a znásobil to částkou 25 Kč za 1 Eur. Neměl jsem to dělat. Nohy se mně podlomily, zrychlil se dech a já na ten obrázek koulel očima. Z displeje mobilu na mne jukala částka 1 375 000 000 Kč. Ano, jedna miliarda, tři sta sedmdesát pět milionů korun. Sakra, kdybych měl tu igelitku, tak je ze mne dnes miliardář… Vatikán za námi, a čekala nás dominanta hned vedle Vatikánu. Andělský hrad.
![]()
O něm a dalších magnetech Říma pro turisty vám prozradím v dalším pokračování tohoto příspěvku.