Lidé ve věku kolem šedesátky a více se stali cílem dalšího z mnoha průzkumů, které jsou na ně v posledních letech cíleny. Agentura STEM/MARK zkoumala, jaká je finanční situace českých seniorů a tudíž jaký je jejich spotřebitelský potenciál. Jinými slovy, kolik a za co jsou ochotni a schopni utrácet. To je totiž velmi cenná informace pro obchodníky, pro cestovní kanceláře, pro poskytovatele nejrůznějších služeb.
Aktéři průzkumu dostávali tyto dvě otázky:
1. Jste schopni okamžitě a bez rozmyšlení utratit dvacet tisíc korun a nebude vás to bolet?
2. Máte pocit, že jste dostatečně zajištěni do konce života?
Odpovídali lidé ve věku padesát pět až sedmdesát čtyři let. Kdo odpověděl na obě otázky, že ano, byl zařazen do skupiny bonitních seniorů. Podle výsledků průzkumu je takových lidí v tomto věku přibližně milion. Z průzkumu rovněž vyplynulo, že devadesát procent lidí z této skupiny používá internet a počítač, padesát procent chytrý telefon. S touto moderní technikou dokáží skvěle nakládat a neliší se v tomto od mladších generací.
„Jedná se o typické představitele skupiny lidí vyššího věku, kteří už mají za sebou povinnost v podobě výchovy dětí, zároveň mají dostatek finančních prostředků i času a chtějí si konečně něco dopřát,“ uvedl Jan Tuček z agentury, která průzkum dělala.
Může to znít jako dobrá zpráva, že je mnoho lidí vyššího věku, kteří se mají skvěle a žijí tak, jak jsme dříve záviděli západním seniorům. Jenže ta zpráva zároveň ukazuje, že se společnost rozděluje a zvětšují se takzvané nůžky mezi bohatými a chudými seniory.
„Podobné průzkumy jsou mi k smíchu, protože nejpodstatnější je, jaké náklady člověk ve vyšším věku má na bydlení,“ říká třiasedmdesátiletá Ilona z Karvinska. „My s manželem celý život dřeli v těžkém průmyslu, spoustu peněz jsme dali dětem, aby se postavily na vlastní nohy. Zůstali jsme v bytě, který se vrátil po roce 1989 původním majitelům v restituci. Ti neustále zvyšovali nájem, takže když jsem zůstala po smrti manžela sama, dostala jsem se do naprosto neúnosné finanční situace. Devadesát procent mé penze šlo na bydlení a náklady s ním spojené. Řeči o tom, že senior má používat internet a chytrý telefon, případně cestovat, jsou mi k smíchu. Nebýt toho, že si mě dcera vzala do svého domu, šla bych se pást. Má situace byla tak těžká, že jsem dokonce pomýšlela, že život skončím,“ vypráví.
Její vyprávění potvrzuje analýza společnosti KRUK. Ta ukázala, že zatímco se hodně mluví a píše o tom, jak senioři aktivně žijí, cestují a sportují, za tím vším se skrývá velké šetření a pečlivá strategie, jak vyjít s penězi. Omezené příjmy v podobě starobních důchodů nutí seniory k velké opatrnosti při sestavování domácích rozpočtů.
Nedávná analýza ministerstva financí naznačila, že senioři jsou velkými stratégy a plánovači a jako jedni z mála v současné společnosti sestavují domácí rozpočty a pečlivě se jimi řídí. Ve studii je uvedeno, že zatímco mladé rodiny nyní rozpočty mnohdy nesestavují vůbec, v domácnostech lidí ve věku nad šedesát je to naprosto běžná věc.
„Senioři jsou nejvíce různorodá část společnosti, prakticky nejde říct, že existuje typický český senior,“ upozorňuje socioložka Lucie Vidovičová. Za pravdu jí dávají dvě seniorky z Prahy, dlouholeté kamarádky. Zatímco jednasedmdesátiletá Marcela restituovala nájemní dům a její muž vybudoval fungující firmu, její stejně stará přítelkyně Anna až do penze učila na základní škole. Výsledek? Anna ovdověla a má velký problém našetřit si každý rok na dovolenou. Přitom by velmi ráda jela do lázní nebo k moři. Je zdravá, čilá, aktivní, jenže finanční situace jí v podstatě nedovoluje zbytek života aktivně žít. Marcela je stejně zdravá, čilá a aktivní. Také ovdověla. Z nájmů ve svém domě živí sebe a ještě finančně podporuje svého syna, který splácí dluhy z podnikání. K moři si může dovolit jet i několikrát za rok, protože je akcionářkou firmy, kterou její muž zakládal a vybudoval. Občas Anně nabízí, že ji k moři či do lázní pozve. Anna odmítá, protože by se necítila dobře, je hrdá a bylo by jí nepříjemné nechat za sebe kamarádku platit. „Jsme ukázkou toho, že je sice fajn mluvit o tom, že senioři jsou aktivní a umí žít, ale méně se mluví o tom, že je k tomu potřeba mít peníze,“ podotýká Anna.
Takže průzkumy finanční situace seniorů jsou docela zajímavou sondou do toho, jak vlastně nyní starší lidé žijí. Mohou odhalit to, o čem se v článcích oslavující jejich aktivní život příliš nepíše. Přesněji to, že za tím aktivním životem v mnoha případech stojí kruté šetření, odříkání a pečlivě sestavené rozpočty, ve kterých jsou mnozí senioři doslova mistry.
