Je mnoho lidí, kteří dobrovolně přispívají různým charitativním organizacím, neziskovkám, ale jen málokdo má přehled o tom, kde jeho pomoc a jestli vůbec, pomohla.
Zcela jinak je tomu u projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata, který funguje od podzimu 2016. Novinářka Olga Štrejbarová si při jednom svém natáčení uvědomila, že opuštění lidé tvoří často až třetinu obyvatel domovů pro seniory. Vánoční dárek nedostali mnohdy roky a období svátků pro ně bylo spíš časem prázdnoty než radosti. Rozhodla se to změnit. Nápad byl na světě. Více se o tomto projektu můžete dočíst na www.jeziskovavnoucata.cz Zřejmě si říkáte, proč straším s ježíškem v tuto dobu, kdy vánoce jsou ještě v nedohlednu. Protože tento projekt, jak se ukázalo, pokračuje po celý rok, jarní a letní část se jmenuje „Vnoučata na přání“.
Je docela dost lidí, kteří pomáhají potřebným i nad rámec svých pracovních povinností. Dům s pečovatelskou službou Soužití v Mikulovicích, pohraniční obci Jesenicka, má také několik klientů, kteří se ocitli v tíživé životní situaci a navíc zůstali sami a nebo jim jejich vlastní rodina nemůže pomoci.
O tom by mohla vyprávět také Anna B. Povím vám v krátkosti příběh jejího života.
Paní Anna B. je právě v takovéto situaci, nastal pro ni čas nouze. V DPS žije od roku 2007, bydlela ve společném bytě s přítelem, spolu hospodařili. Vloni, za velké pomoci vedení DPS, vyslovili své přání uzavřít manželství. Toto přání se jim díky projektu Ježíškova vnoučata začalo plnit. Byl domluven termín svatby, koupeny prstýnky, zajištěna svatební hostina. O vše se postarala „Ježíškova vnoučata“ tentokrát z Prahy. Avšak zasáhl osud a partner Anny B. zemřel. Nejenže zůstala sama, nastaly jí také existenční starosti neboť ona sama pobírá jen velmi malý důchod. Léta se starala o své rodiče a bohužel, nebyla evidována na úřadu práce a neplatila si sociální a zdravotní pojištění. V současné době, přestože pobírá možné sociální dávky, jí na živobytí po zaplacení nutných výdajů za bydlení a služby v DPS zůstává jen velmi malá částka. Nemůže si dovolit ani brát obědy po celý měsíc. Je to pro ni prostě drahé.
Anna B. si je vědoma toho, že bez cizí pomoci by na tom byla ještě hůř. Za nezištnou pomoc ve své těžké životní situaci chce poděkovat především pracovnicím DPS a to jmenovitě ředitelce Mgr. Štěpánce Beníčkové, sociální pracovnici Janě Vrbovské a také své pečovatelce Michaele Vysloužilové. Díky jejich pomoci a úsilí nad rámec služebních povinnosti se podařilo získat pro ni až z daleké Anglie „vnouče na přání - dárkyni“, která jí už zaslala potraviny a prací prostředky. Za poskytnutou pomoc je vděčná. Nechtěla by o svůj domov přijít, a tak se všichni v DPS Soužití snaží najít řešení její situace, najít nějaké východisko.
Přesto všechno její situace není v žádném ohledu dobrá. Sužuje ji nejen její neutěšený zdravotní stav, ale také finanční dluh u zdravotní pojišťovny a narůstající dluh za bydlení a poskytované služby. Je to začarovaný kruh.
Bohužel, lidí s takovým osudem v naší společnosti přibývá. Někdy tyto situace vznikají z nevědomosti, jindy z lhostejnosti a nebo z mylného přesvědčení „však stát se postará“. Nepostará, musíme se starat především sami. A máme-li trochu štěstí, jako Anna B., starají se i lidé kolem nás, každý z nás může jednou pomoc potřebovat. A díky těmto lidem v různých domovech pro seniory jsou tato zařízení opravdové domovy a ne jen „čekárny na smrt“.
Článek byl uveřejněn v našich okresních novinách JESENICKÝ TÝDENÍK.
