Co všechno se zde za ten čas událo, není možné popsat. Vydalo by to na celého Jiráska – rozsahem. Ale některé momenty si připomeňme.
Jakub Pinkas byl jedním z prvních, kdo pivo nepřelévali ze džberů, ale čepovali přímo ze sudů. I to pomohlo k lavinovitě se šířícímu věhlasu hospody, které vládl původně krejčí. V radostném halasu slavících, který se nesl nově zrekonstruovanými prostorami Pinkasovy formanky, zaznělo i původní jméno hospody – U švingulantů.
Změnu názvu si svým způsobem vynutila klientela – nikdo jí neřekl jinak, než u Pinkase. Řeč přišla i na náročnou službu číšníků, kteří běhali s hrozny piva v rukou možná víc, než stokrát ze sklepa do všech prostor pivnice. To z důvodu zachování co nejvyšší kvality, sklep byl pro sudy znamenitým úložištěm.
Od samého počátku byla tahle hospoda místem, které se stalo součástí městského koloritu. Výstava dobových fotografií představila řadu štamgastů, kteří patřili k elitě národa. Umělecké, sportovní i politické. Předvedena byla také původní klika vchodových dveří, za kterou při vstupu brali třeba Jungmann, Palacký, Masaryk. Také Voskovec s Werichem, Vlasta Burian, Rudolf Hrušínský, Zátopkovi a mnozí další. Stala se symbolem setkávání těch, kdo nade vše milují dobře ošetřené plzeňské.
Připomenut musí být i veleslavný Klub Stovkařů. To jest těch, kdo během čtyřiadvaceti hodin dokázali ztrestat sto půllitrů zlatavého moku. Patřil k nim i sochař Vilém (nebo Vilím) Amort. Nevíme, kolik piv činil jeho rekord, ale protože byl králem Klubu, zřejmě tu stovku o nějaký ten půlčík překonal.
Za pětasedmdesát let do zrození Československa si restaurace U Pinkasů vybudovala takové renomé, díky kterému překonala i další rány dějin, kterými už společně s republikou prošla. Po roce 1989 její pozice poněkud zakolísala, ovšem po konsolidaci při změně majitele se znovu ve slávě vrátila do povědomí pijáků Prazdroje.
Na závěr nelze pominout jednu mimořádně bohulibou skutečnost. A to spolupráci s Provincií bratří františkánů. Díky jí vznikla pod opěráky chrámu Panny Marie Sněžné na nádvoří za restaurací jedna z nejmalebnějších pivních zahrad ve městě. Pivo v chládku kamenného chrámu zde chutná dvakrát tak dobře.
Milan Ballík
