Statistiky o počtu opuštěných, týraných a jinak nešťastných dětí u nás jsou zdrcující. Od chvíle, kdy mě náhoda přivedla ke spolupráci s nadačním fondem Rozum a Cit, změnily se mi trochu životní hodnoty.
Poznala jsem rodiče, kteří dokážou právě těmto dětem najít ve svém domě i v srdci dost místa. Za to jim patří velký obdiv. Ale hlavně jsem poznala spoustu úžasných, obětavých lidí, kteří se snaží pěstounským rodinám pomáhat. Vím, kolik odhodlání, trpělivosti a především lásky je zapotřebí k tomu, aby taková rodina mohla fungovat. Nový domov a pocit bezpečí nedávají opuštěným dětem žádní milionáři, a státní příspěvek pokryje pouhý zlomek investic. A to nemluvím o těch citových…
Proto je na místě pomoc. Každý jak umíme a můžeme.
Jsem ráda, že už jedenáct let můžu být aspoň nepatrnou součástí instituce, která pěstounské rodiny podporuje a pomáhá jim ze všech sil, jaké jen může nezisková organizace použít. Není divu, že setkání s rodinami pěstounů a jejich životními příběhy bývají nabitá emocemi.
Důvodem k takovým setkáním jsou i pravidelné projížďky lodí po Vltavě. Dvakrát do roka, před Vánocemi a ke konci školního roku organizuje nadační fond Rozum a Cit v čele s jeho věčně usměvavou ředitelkou Marií Řezníkovou dvouhodinovou plavbu lodí Orca. Zrovna dnes odpoledne opět vyplouváme. Jako vždy se při této příležitosti sjedou pěstounské rodinky z celé republiky, aby si prohlédly Prahu, a na parníku se pak po dobrém obědě setkaly s patronkou nadace Naďou Konvalinkovou, patronem Vojtou Bernatským a ostatními lidmi, kteří mají srdce na pravém místě.
Když se totiž dětského světa dotkne rozum a cit dospělých, dá se proniknout hodně hluboko.
Až k srdci…
Hezké vztahy v běhu času vám přeje
Hanka Švejnohová