Ve srovnání například s obyvateli Turecka jsou Češi ve věku nad pětapadesát let přímo digitální experti. Tak se trochu ponořme do čísel, která naznačují, jak jsou na tom lidé vyššího věku co se týká vztahu k moderním technologiím.
Statistici zjišťovali, kolik Evropanů ve věku mezi pětapadesáti a čtyřiašedesáti lety za poslední tři měsíce nepoužilo internet. Nejvíce jich našli v Turecku, následovalo Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Kypr. Česko se umístilo na devatenáctém místě. Češi jsou na tom v tomto směru přibližně stejně jako Francouzi či Rakušané.
Nejčastěji lidé v této věkové kategorii používali internet v severských zemích, tedy v Dánsku, Švédsku, Norsku. Vypadá to, že čím severněji v Evropě člověk žije, tím je digitálně vzdělanější a nedovede si běžný každodenní život představit bez připojení k internetu. Ukázalo se, že v Česku tři měsíce nepoužilo internet v této věkové kategorii okolo třicet procent lidí, což odpovídá průměru v Evropské unii. Takže například ve srovnání s Turky jsme na tom skvěle, ve srovnány s Dány mizerně.
Ovšem podstatné samozřejmě není, jak často a dlouho u internetu člověk sedí, ale co s ním umí dělat, k čemu mu slouží, jak si díky němu zpříjemňuje a zjednodušuje život. Statistici totiž vytvořili i takzvaný indikátor digitálních dovedností, podle kterého lidi zaškatulkovali do různých skupin. Nejvíce pokročilých digitálních dovedností mají v už zmíněné věkové kategorii Dánové, následují Lucemburčané a Britové. V těchto zemích má pokročilé digitální dovednosti nad třicet procent lidí ve věku nad padesát pět let, zatímco průměr Evropské unie je patnáct procent. Češi si v této vrcholové kategorii moc dobře nestojí, statistici u nich uvedli jen devět procent.
Co si pod pojmem pokročilé digitální dovednosti představit? Autoři průzkumu to vidí takto: Kopírování nebo přesouvání souborů, ukládání souborů do internetových úložních prostorů, získávání informací z úřadů pomocí intrnetu, získávání informací o zboží a službách, vyhledávání informací, které se týkají zdraví. Dále se jedná o posílání a přijímání e-mailů, účast v sociálních sítích, telefonní či video rozhovory prostřednictvím internetu, nahrávání vlastnoručně vytvořeného obsahu na nějakou stránku ke sdílení, přenášení souborů mezi počítači.
Stejnému zkoumání byla podrobena i vyšší věková kategorie ve věku pětašedesát až čtyřiasedmdesát let a ta se také drží na evropském průměru. I v této katogrii jsou na tom nejhůře Turci, Bulhaři a Rumuni a nejlépe naopak Lucemburčané, Dánové a Norové. Jinými slovy, čeští senioři na tom nejsou ani skvěle ani špatně, jsou prostě úplně normální průměrnými evropskými uživateli internetu.
Češi tedy nepatří mezi favority, ale průzkum přinesl podle statistiků vcelku potěšující zjištění. A sice, že pokud by někdo chtěl vytvořit popis takzvaného typického průměrného českého seniora, rozhodně by nešlo o člověka, který neví co si počít, když ho posadí k počítači. Naopak, jde o člověka, který běžně posílá maily, vyhledává si informace a umí se prostřednictvím internetu bavit. A to vůbec není špatná zpráva.
Především je to však skvělá zpráva pro ty české seniory, kteří patří mezi onu elitní skupinu s pokročilými dovednostmi. Kdo je má, může si klidně říct, že je druh, který v Evropě vůbec není masově rozšířený. Uvědomit si, že člověk umí víc, než ostatní, nikdy není na škodu. A ve vyšším věku, kdy se sebevědomí často vytrácí, to platí dvojnásob.
