Je to těžké naučit se hrát na dudy?
Těžké to není, ale vydržet u toho chce píli. Když bylo nejhůř, uklidňoval jsem se, že to zvládla spousta lidí. Líbilo se mi to odjakživa, vždy jsem se to přál naučit. Nejtěžší je na tom synchronizace - levou rukou se nabírá do měchů vzduch, pravou se stlačuje pytel. Já i rád zpívám a to je pro dudáka dobré, když se může druhým hlasem dud doprovázet. Ve větších souborech dudy doprovází klarinety, housle, basa.
Na kterých festivalech letos vystoupíte?
Letos jsem z časových důvodů musel odříct pravidelnou účast na mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích, ale čekají nás Výhledy 2018 v Klenčí, Chodské slavnosti v Domažlicích a Mrákovská Hyjta v Mrákově.
Kolik stojí takové dudy?
Je to velmi nákladný nástroj. Před těmi 40 lety jsem za ně dal několik výplat. Objednal jsem si je u Jakuba Konráda, což byl známý výrobce na Chodsku. Musel jsem si na ně počkat čtyři roky, protože byl schopný udělat jen jedny za měsíc a zájem byl obrovský. Postavit dudy není těžké, složité je, aby kvalitně hráli, což vyžaduje zkušenost. Často si je vyrábějí i samotní dudáci, za svůj život postaví několikery dudy.
Jak se vlastně člověk stává dudákem?
Musí k tomu doma být vedený, musí milovat hudbu, folklor a písničky. A taková byla i moje máma. Pak jsem začal v roce 1979 hrát v Mrákovském národopisném souboru. Po studiích jsem také doprovázel mužský pěvecký soubor Haltravan v Klenčí pod Čechovem a hrál v Mrákovské dudácké muzice. S nimi jsem vydržel patnáct let.
Je to fyzicky náročné hrát na dudy?
Není. Je pravda, že s přibývajícími věkem už člověk nezvládá ty „dudácké noční maratóny“ na festivalech v takové pohodě jako zamlada. Složitá je naopak hra na skotské dudy, kde dudák plní zásobník vzduchu svým dechem ústy.
Dnes vystupujete i s dospělými dcerami a vnoučkem…
Každého rodiče potěší, když jdou potomci v jeho šlépějích. V případě mých dcer se mi to vyplnilo a vnoučata mi dávají naději, že tomu bude rovněž tak. Šestiletý Jindříšek si užil svoji pěveckou premiéru před dvěma roky na Chodských slavnostech v Domažlicích a dnes je platným členem dětského folklorního souboru Písečánek v Písku. Tříletá Liduška s námi poprvé vystoupí na regionálních folklorních slavnostech v Klenčí pod Čerchovem. Obě vnoučata zdědila dobrý hudební sluch, což je základem pro další vývoj. Půlroční Johanka půjde doufám stejnou cestou. Třeba se dočkám i nějakého dudáka.
Nadšení u vás doma panovalo vždy?
Dcerám se nechtělo, nelíbilo se jim, že bychom si měli všichni tři stoupnout před mikrofon. Poprvé jsme vystupovali v roce 1994 na Chodských slavnostech. Dcerám bylo deset a osm let. Od té doby tam koncertujeme každý rok. Vystupovali jsme ale také ve Strážnici, na festivalu Stodola Michala Tučného. Jezdíme i do Německa, hráli jsme ve Francii. Ale vystupujeme jen párkrát do roka.
Jak často zkoušíte?
Občas, dcery bydlí daleko. V zimě hrajeme méně, na jaře to začneme dohánět. Festivalová sezona trvá od jara do podzimu. Většinou intenzivně zkoušíme 14 dnů před festivalem.
Co na to říkají sousedi?
Jsou velmi tolerantní. Často ale jezdíme trénovat na chalupu, kde pak vyhráváme do lesů, vod a strání.
Kde hledáte nové písničky?
Hodně hrajeme písně Vladimíra Baiera, zakládajícího člena Konrádyho dudácké muziky. Byl to skladatel, který upravoval většinu chodských písní. Písničky většinou vybírám já z knih, kde hledá inspiraci většina dudáckých kapel. Jedná o osmidílný Jindřichův chodský zpěvník. Některé si ale sami upravujeme. To znamená, že písnička je většinou daná, my si pouze doplňujeme mezihry a dohry. Vždycky si u toho užijeme spoustu legrace. Každý řekne, co si myslí, jak by to mělo znít.
Odkud máte oblečení?
Nechali jsme si ušít tradiční kroj dolního Chodska. Ten je bohatší. Jen holky odmítaly nosit šátek. Když byli svobodné, nahradili jsme ho vínkem, jakousi vyšívanou čelenku. Poté, co se vdaly, mají ale smůlu – šátek je neminul.
Michaela Bučková
Kdo je Jiří Sauer
Narodil se v roce 1958, vystudoval lesnickou fakultu na vysoké škole zemědělské. Dnes pracuje u Lesů ČR na Lesní správě Domažlice. Je vášnivý myslivec a dudák. S dudáckými soubory vystupoval na spoustě míst v Evropě - v Holandsku, Bulharsku, ve Francii. Podíval se i do amerického Texasu, dvakrát hrál v Japonsku.
