Na svou první cestu do Švýcarska nikdy nezapomenu. Psal se rok 1969 a můj tatínek mi zařídil vízum na rovných sto dní v Západním Německu. Byl to malý zázrak, ze kterého těžím dodnes…
V rodině našich přátel z freiburgského Renault Clubu jsem se coby „už velká holka“ připravovala na státnici z němčiny. Chodila jsme tam dva měsíce do třídy s tehdy sedmnáctiletou Rosemarie, která na mém každodenním studiu němčiny měla významný podíl. A protože Freiburg leží kousek od švýcarské hranice, vzali nás jednoho dne rodiče na výlet k nedalekým vodopádům Rheinfall. Ani jsem nepostřehla, že jsme tu hranici přejeli. Jen jsme zpomalili a přes okýnko strýc ukázal zavřené pasy. Když jsme se navečer vraceli domů, byl tam jiný celník, který chtěl pasy vidět zblízka.
A najednou tu byl problém: můj cestovní doklad postrádal švýcarské vízum. To bylo zlé. Bylo mi čtrnáct, nerozuměla jsem všemu, co se vzrušeně vysvětlovalo a řešilo, a byla jsem z toho pěkně vyděšená. Ještě dnes mi zní v uších, jak teta povídá: „Tak. A teď tě tu zavřou a už se nikdy nevrátíš domů.“
Naštěstí jsem postřehla, jak jí cuká koutek. Strýc mě hned uklidnil a zabránil tak hysterické scéně, ke které se zvolna schylovalo. Celník jen zasalutoval a žádné zatčení se nekonalo. Asi pochopil, že slušní Němci malé Češky ve Švýcarsku nekradou. A navíc – pouhý rok po osmašedesátém sbíralo „děvčátko“ z okupovaného Československa na Západě jen samé plusové body…
Moje druhé setkání se Švýcarskem se mi vrylo do paměti pouhým jménem. Pracovala jsem na brněnském veletrhu pro jednu firmu, kterou zastupoval mladý Švýcar jménem Pius. No uznejte, dá se něco takového zapomenout?
Ale stejně si myslím, že nejpříjemnější zážitky z cest bývají kulinářské. V klidu posedět v horské chatě a pochutnat si na sýrovém fondue nebo křupavém bramborovém rösti – to pak máte Švýcarsko jako na dlani. Jen nevím, jestli bych do svého gastronomického rejstříku přidala specialitu, o které mi jednou vyprávěl můj dávný moderátorský kolega Eduard Hrubeš. Posuďte sami. Prý mu v jednom ženevském hotelu přinesli jako hlavní chod smažený řízek se špagetami a jablečným pyré…
Hezké vztahy u prostřeného stolu (kdekoli) vám přeje
