Já vím, že jsem už asi otravná, ale nepodělit se s vámi o tu nebeskou krásu by mi bylo trochu líto. Co běhá po zemi a po stromech, mi moc fotit nejde, na ranní focení jsem líná a motýlů u nás moc nelítá, no a Říp je daleko. Nehledě na to, že nikomu nechci lézt do zelí. Vybrala jsem si tedy focení toho, co máme nad hlavou, a to je nebe. Tuhle odpoledne jsme po delší době vyjeli s pejsky na Střížovický kopec a jak jinak, foťák jel se mnou. Byla jsem moc ráda, že ho mám, protože matička příroda se fakt snažila. Takové mračení umí jen ona.
Od západu to vypadalo, že každou chvíli budou padat trakaře, na jih to vypadalo, že si nebe hraje na moře, sever si ne a ne vybrat, zkrátka, bylo opravdu co fotit. Kdo mě zná, tak ví, že pár fotek dát k příspěvku prostě neumím, takže koho budou fotky nudit a bude usínat, tak prosím mít po ruce sirky, ale jen do očí, ne k podpálení PC.
Léto odchází a podzim se už pomalu začíná hlásit o slovo. Soudě podle barvy stromů, které podzimními tóny vymalovalo právě léto. Užívejte si vše ve zdraví.
