Téměř sedmdesátiletá Kateřina popisuje svůj celoživotní boj s nadváhou: „Vždycky jsem byla takzvaně oplácaná. Když jsem se poprvé vdala, bylo mi pětadvacet, nabrala jsem po svatbě asi dvacet kilo. Prostě jsem manželovi vyvařovala. Nakonec jsem měla tak vysoký tlak a řadu zdravotních obtíží, že jsem začala chodit k odbornému lékaři. Časem jsem v manželství byla více a více nespokojená. Výsledkem bylo, že jsem ve věku kolem čtyřicítky vážila přes devadesát kilo a vybudovala jsem si cukrovku. Lékaři řekli, že to byl výsledek kombinace příšerného životního stylu plus stresu.“
Kateřina po rozvodu žila šest let sama. V té době cvičila, zdravě jedla, našla si nové přátele. Zhubla, její zdravotní stav se výrazně zlepšil. Pak se vdala znovu. A znovu měla smůlu. Zjistila, že ji muž podvádí, navíc se ukázalo, že má kromě dětí z prvního manželství i další nemanželské, které počal v době, když už chodil s Kateřinou.
„Byla jsem nešťastná a kompenzovala jsem to jídlem a vytvářením iluze idylického domova. Můj zdravotní stav se zase výrazně zhoršil. Začala jsem přibírat, otékaly mi nohy,“ vzpomíná Kateřina. Následoval další rozvod a po něm život o samotě. Kateřina je sama od padesáti let. „Nikdy dříve jsem nebyla v lepší kondici. Když jsem byla o třicet let mladší, byla jsem na tom hůř, než nyní. Vím, že to bylo mými nepovedenými vztahy. Možná jsem typ, který v manželství není šťastný. Neumím mlčet, když se mi něco nelíbí, nedovedu mávnout rukou nad věcmi, které jiné ženy přecházejí a dělají, že je nevidí. Manželství mi zkrátka nesvědčilo,“ tvrdí.
Psycholog Dmitry Tumin z Univerzity v Ohiu nedávno zveřejnil v odborném tisku studii, která tvrdí, že lidé v manželství nejsou zdravější ani spokojenější než ti, kteří žijí sami. Vyvrací tak všeobecně vžitý názor, že manželství je zdraví prospěšné. Analyzoval životní styl, psychickou pohodu i fyzickou kondici víc než dvanácti tisíc lidí. Sledoval je šestnáct let. Došel k závěru, že zdraví lidí žijících v partnerském svazku není o nic lepší, než zdraví těch, kteří žijí bez partnera.
Přitom se velmi často říká, že zejména u lidí vyššího věku je velmi důležité, zda žijí v partnerství. Ti, kteří ano, bývají považováni za zdravější a spokojenější. Tak že by to nebyla pravda?
„Zpravidla jsou tyto teorie postavené na tvrzení, že si lidé v partnerství jsou navzájem oporou, nemají důvod ani příležitosti nadměrně pít alkohol a mají méně starostí, protože díky dvěma příjmům je jejich ekonomická situace lepší, než u těch, kteří žijí single. Což je časté zejména u seniorů, kteří obtížně vycházejí s jednou penzí,“ uvedl psycholog Tumin. Tvrdí však, že tyto názory vznikly jen proto, že se lidí žijících bez partnera dříve nikdo nevyptával, jak se cítí, nakolik jsou zdraví. Přitom právě oni mají často více času na své aktivity, mají bohatší společenský život, tudíž jsou často i v dobré fyzické a psychické kondici.
Britští lékaři zase zkoumali, jestli má manželství vliv na choroby srdce. Zkrátka, jestli jsou lidé žijící v dlouholetém harmonickém manželství méně náchylní k infarktům a dalším potížím. Došli k závěru, že mezi muži, kteří ve vyšším věku žijí sami, a těmi, kteří žijí s partnerkami, v tomto směru není rozdíl. Naopak, muži v manželství měli často po letech horší fyzickou kondici, protože ztloustli a méně se hýbali. A ti, kteří sice žili v manželství, ale tvrdili, že jeho kvalita se časem výrazně zhoršila, měli měřené hodnoty časem dokonce zhoršené.
Možná se časem objeví zase nějaká studie, která bude tvrdit naprostý opak. Žijeme totiž v době, kdy různé studie, analýzy a výzkumy vznikají jak na běžícím páse a je na každém, jak velkou váhu jim přikládá. Ideální je brát je jako zajímavé informace, ale nikoli jako skutečnost, která je daná. A právě zkoumání vlivu manželství na zdraví je ten případ. Protože to je oblast, ve které má každý zkušenost poněkud odlišnou.
„Když jsem žil s manželkou, měl jsem nadváhu a stával se ze mě pomalu lenivý dědek. Když žena zemřela, musel jsem se najednou postarat sám o sebe. Začal jsem se víc hýbat. Musel jsem chodit na nákupy, častěji jsem jezdil sám na výlety na hory. Abych doma sám nezblbnul, hledal jsem si nové aktivity. Díky tomu jsem teď v lepší fyzické kondici. Mám i nové přátele, připadám si, že žiju aktivněji, než před lety. Vím, že to možná bude vůči ženě znít krutě, ale ona mě opečovávala. Stále něco vařila, organizovala a já jen seděl a vše pasivně přijímal. A ten komfort a její láska mi paradoxně ubližovaly,“ říká třiasedmdesátiletý Tomáš.
Naopak ale zná souseda, který se po smrti své ženy naprosto uzavřel před okolním světem. Nikam nechodí, jí polévky z pytlíku, nestará se o své zdraví. Ztratil smysl života a odráží se to na jeho fyzické a psychické kondici. V manželství byl šťastnější, zdravější.
Takže proto je dobré všechny ty různorodé studie brát s nadhledem. Prostě jako zajímavost, ale nezapomínat, že každý člověk je jiný, a tudíž mu svědčí něco jiného.
