V pátek jsem měla pracovní schůzku na Vítězném náměstí. Domluveno, rozchod. A jak to tak bývá, frnkla mi před nosem tramvaj. O nic nešlo, osmička jede každou chvilku, ale mě napadlo, proč čekat na další, vždyť můžu udělat něco pro sebe a jít kousek pěšky. Alespoň na Hradčanskou. Nechce se tomu věřit, ale je to už přes patnáct let, co jsem každý den do těchto míst jezdila do zaměstnání. Tak si ta místa hezky připomenu. Kafkovou ulicí, kolem budovy pošty dojdu na náměstíčko, bylo dlouho bezejmenné, myslím, že od roku 2018 to je Šabachův park. Koně jsou pořád jako živí
Na jaře tu bývalo u vody pěkné posezení, teď tu jsou vidět jen kamínky. V čele náměstíčka je budova Ústředního archivu a muzeum Církve československé husitské. Pokračuji dál, kolem Bachmačského náměstí a zastavuji se u budovy nádraží Dejvice, vcházím do budovy až na peron. Jsem moc ráda, že tohle nádraží je funkční. Je to totiž nejstarší pražské nádraží (1831) a nádražní budova, i když to není ta původní, je úchvatná.
Po prohlídce nádraží vyjdu ven, popojdu, a hele, restaurace Dejvická Sokolovna a naproti Cukrárna Pod Kaštany stále fungují. A co je to tady na rohu? Nový, teda pro mě nový, second hand – pro dámy a kousek dál je second hand – pro pány. A podle toho, co mají vystaveno ve výloze, by ten sekáč stál za prozkoumání. Bohužel, zavřeno. Tak příště, a ty peněženko se nemusíš třást strachy. Blížím se do vilové čtvrti, projdu si ulicí Na Zátorce, zamávám té „mé“ žluté vile, kde jsem roky pracovala.
V okolí jsou zajímavé vily, například vila Jana Náhlovského, postavena podle návrhu Dušana Jurkoviče, Suchardova vila nebo Koulova vila.
Jsou to kulturní památky. Celou tu nádheru uzavírá nám dobře známá Pelléova vila.
Kam teď? Zpátky na Hradčanskou, nebo jít přes Letenské sady? Ne. Volím jinou cestu. Z kopečka dolů kolem Hotelu Hoffmeister na Klárov. Teď už jen přeběhnout Mánesův most. U Rudolfina je docela prázdno a tak je krásný výhled na Uměleckoprůmyslové muzeum i na Filozofickou fakultu.
Byla zima, a tak jsem neodolala a zastavila se na kávu na lodi, která trvale kotví u Mánesova mostu. V Marine ristorante je velmi příjemné posezení s výhledem na pražské skvosty, i tu skvěle vaří.
Nezdá se to, ale celá procházka byla pět příjemných kilometrů. Snad se i vám líbila.
