Tvrdí to organizátoři akce Suchej únor, tradiční kampaně, která si klade za cíl upozornit na to, že spotřeba alkoholických nápojů stoupá. Každý rok se do ní zapojuje čím dál více lidí. Podstata je prostá, lidé zkusí, jestli vydrží měsíc bez kapky alkoholu.
Podle lékařů je to jednoduchý test, který by někdy měl podstoupit každý z nás. Prostě si zkusit, jestli vydržíme měsíc nepít. Někomu se to zdá být naprosto přirozené, ale mnoho lidí je zvyklých napít se alkoholu několikrát týdně nebo i každý den. Jde přitom o lidi, kteří normálně fungují, pracují, nikoho by nenapadlo, že mají s alkoholem problém. A mnohdy ani nemají, prostě jim chutná, uvolní se při něm a nijak jim to nekomplikuje život. Ale pak se může ukázat, že bez něj prostě nemohou být. A to už problém je.
„Vysoká rizika spojená s pitím alkoholu se v České republice objevují u více než milionu lidí. To je zhruba patnáct procent dospělé populace. V podstatě každý sedmý dospělý člověk, kterého potkáte v tramvaji nebo na ulici, je zralý na konzultaci s adiktologem,“ říká profesor Michal Miovský, odborník na léčbu závislostí. Další odborník, který se touto problematikou zabývá, Ladislav Csémy z Národního ústavu duševního zdraví uvádí: „Poslední srovnávací studie Světové zdravotnické organizace nás ve spotřebě alkoholu na hlavu zařadila na třetí místo na světě, za Litvu a Moldavsko. Průměrný Čech podle této studie vypije 14,4 litrů čistého lihu za rok. Pokud někdo tvrdí, že nadměrné pití v České republice není problém, neví, co říká.“
Tyto studie mají hodně odpůrců. Ti argumentují tím, že je třeba rozlišovat mezi lidmi, kteří si dávají k večeři víno, přitom si povídají s přáteli, odreagují se od náročné práce a další den fungují, od lidí, kterým alkohol komplikuje život. Jenže odborníci tvrdí, že hranice mezi těmito typy pijáků je velmi tenká. Zkušenost s tím mají v jedné ostravské rodině.
Třiašedesátiletá Dana platila vždy za velmi dobrou hostitelku a společnici. A manželem často pořádali grilovací párty, na kterých se hodně jedlo a popíjelo. Na jejich zahradu na okraji Ostravy se sjížděli jejich přátelé z celého města a pochvalovali si, jaká je s Danou legrace. Bylo pro ni naprosto běžné vypít za večer litr vína, aniž by to na ní bylo poznat jinak, než tím, že byla vtipná, zábavná, veselá. Nikdy o ní nikdo neřekl, že je opilá. Jenže Dana po deseti letech takového popíjení zjistila, že má problémy s játry.
„Lékař mi řekl, že se už nesmím na víno ani podívat. A já zjistila, že to je problém. Dříve by mě nenapadlo, že budu nervózní a unavená, když se nenapiju. Prostě jsem si myslela, že když pít nebudu chtít, tak prostě nebudu. Jenže já mám na víno neuvěřitelnou chuť. Myslím, že jsem si za ty roky vybudovala závislost. Několikrát jsem abstinenci porušila, i když vím, že mi to škodí. Prostě si nemůžu pomoct,“ říká.
Její syn ovšem situaci popisuje mnohem dramatičtěji: „Máma ví, že pít nesmí, ale my víme, že tajně pije. Je normálně závislá. Dříve jsme to na ní nepozorovali, protože zřejmě měla dar, že alkohol perfektně snášela i ve větším množství. Ale teď si tajně kupuje ve vinotéce víno v plastu, schovává ho v různých místech domu a myslí si, že nikdo nic neví.“
S akcí Suchej únor začali lidé sdružení v organizaci Liga otevřených mužů. Na jejich stránkách se dá do akce zaregistrovat a účastnit se řady akcí s ní spojených, ale samozřejmě k ní každý může přistoupit sám, soukromě, aniž by o tom někomu dával vědět. Letos se organizátoři rozhodli k takzvanému sušení, jak abstinenci nazývají, vyzvat i ženy. Protože ty v pití muže velmi statečně dohánějí.
„Někomu se to může zdát zbytečné, myslí, si, že jde jen o gesto. Jenže efekt abstinence, byť jen krátkodobé, pochopitelně zaregistrují zejména lidé, kteří pijí alkohol pravidelně a často. Po měsíci se zlepšují nejen jaterní funkce a psychický stav, ale nápadně se proměňuje i vnější vzhled,“ vysvětlil Ladislav Csémy.
Podle zahraničních výzkumů po měsíci bez alkoholu, až šedesát procent lidí, kteří to vyzkouší, následně s pitím alkoholu zvolní. Nejde o to, aby se z nich stali abstinenti a kárali každého, kdo si dá k jídlu sklenku vína, ale aby poznali, že láhev vína každý večer jejich tělu a duši nedělá dobře, byť jsou zpočátku přesvědčeni, že dělá. Čím je člověk starší a je na pití navyklý, tím těžší je s ním přestat. Je to stejné jako s jinými zvyky a rituály. Tak právě proto je dobré si občas zkusit, zda jsme schopni ty zvyky změnit, třeba jen na čas, nebo zda už náš život naprosto ovládly.
Hana Charvátová pro i60
